
Kostel stojí v horní části tzv. Kittelovska, skupiny objektů, spjaté s životem Johanna Kittela v místní části Krásná obce Pěnčín. Název vsi, zavedený po roce 1945, se kromě úředního styku příliš nevžil, mezi místními se užívá spíše původní Šumburk.
Příjezd na Kittelovsko je možný ze silnice II/287 buď od Maršovic, nebo od Jistebska. Nejbližší celotýdenně obsluhovaná autobusová zastávka Maršovice, horní ves se nachází necelých 600 m západně od kostela, většina cesty vede nádhernou alejí přes nevýrazný hřbet s výhledy do údolí Jizery a na západní Krkonoše.
Kostel bývá přístupný při akcích Matice děkanství železnobrodského, zejména při kittelovské pouti 1. 5. Při těchto příležitostech se využívá i bývalá fara.
Dosud totiž museli docházet do Bzí, vzdáleného téměř 10 km a položeného o několik set metrů níže. Budování začalo roku 1756, skončilo čtyři roky nato. S žádostí o zřízení samostatné fary se již pětasedmdesátiletý Kittel obrátil na samotného Josefa II., tehdy ještě spoluvladaře Marie Terezie (1779) při jeho cestě krajem. Žádosti bylo vyhověno tři roky poté, prvním farářem se stal Kittelův syn Filip Jakob. Pro něj vznikla i rozlehlá fara naproti kostelu, celek doplňuje i trojiční sloup (viz heslo). Samotný kostel je postaven na půdorysu kříže. V čele stojí hranolová věž (dodatečně přistavěná v letech 1773 - 76), v levém rameni se nachází nad schodištěm oltář Panny Marie Lurdské, pravé rameno je provedeno jako tzv. Svaté schody (příchod k Pilátovu domu v Jerusalémě). Vlevo před kostelem stojí nad údajně léčivým pramenem pozdně barokní kaplička. Naproti vchodu do kostela se nachází rozlehlá pozdně barokní patrová fara s velkou zahradou. V ní dožil u svého syna Johann Kittel. Celý areál značně zchátral po roce 1945, kdy bylo ze Šumburku vyhnáno původní německojazyčné obyvatelstvo. Dnes dochází k jeho postupné obnově..