Kostel sv. Afry z věže dómu
© Ivan Grisa 06/2006
Trojlodní basilika s dlouhým obdélným presbytářem (řeholním chórem), jehož závěr plní vzhledem ke konfiguraci terénu funkci hlavního průčelí. Presbytář a hlavní loď stejně vysoké a široké, zaklenuté křížovými klenbami, vítězný oblouk nepříliš výrazný. Obě boční lodi sotva poloviční výšky proti hlavní, rovněž významně užší. Kostel neměl nikdy věž. Nejvýraznějším pohledovým prvkem exteriéru je východní stěna závěru na zdi nad hlavní ulicí Freiheit. V obou rozích nakoso přisazené opěráky se stříškami, vysoké gotické okno se dvěma pruty a kružbou, nad ním cihlový štít se slepými okénky. Ostatní stěny kostela zastiňuje vysoká vegetace bývalého hřbitova (jižní), nebo sousední objekty (severní a západní). Hlavní portál v jižní stěně v přechodném renesančně-barokním stylu (1670–80) se sochami Mojžíše a Árona po stranách. Vnitřní zařízení kostela převážně raně barokní, v jižní boční lodi rozsáhlý soubor funerální plastiky z 15.–17. století… číst dále
Stavba kostela byla podle pramenů zahájena za biskupa Dětřicha I. (Dietricha, vládl 1024–40), dokončena pak roku 1064. Vzhledem k tomu, že téhož roky byly v Augsburgu nalezeny ostatky mučednice svaté Afry, byl kostel zasvěcen jí. Sloužil jako farní pro slovanskou ves Maisa, která se nacházela na severní straně dnešního hradního návrší a nově vzniklé kolonisační osídlení Freiheit (Svoboda, záhy též podle kostela Afrafreiheit). Původní kostel byl obdélný sálový o rozměrech 31 x 8 m, nacházel se v místech dnešního presbytáře. Roku 1205 založili markrabí a biskup u kostela augustiniánský konvent. Záhy nato začala postupná přestavba kostela na trojlodní basiliku s extrémně dlouhým presbytářem (řeholním chórem), zabírajícím přibližně dvě třetiny původního kostela. Původně plochostropá stavba byla postupně zaklenována: presbytář 1380–90, jižní boční loď 1390–1400, severní boční loď kolem roku 1460 a hlavní loď přibližně o 20 let později.… číst dále
|
Přihlášení |
