
Kostel dominuje historické čtvrti Afrafreiheit (Svoboda u Afry) západně od hradu. Kolem něj vede jedna z cest mezi ním a centrem města. Bývalý hřbitov volně přístupný, kostel se otevírá příležitostně.
Obě boční lodi sotva poloviční výšky proti hlavní, rovněž významně užší. Kostel neměl nikdy věž. Nejvýraznějším pohledovým prvkem exteriéru je východní stěna závěru na zdi nad hlavní ulicí Freiheit. V obou rozích nakoso přisazené opěráky se stříškami, vysoké gotické okno se dvěma pruty a kružbou, nad ním cihlový štít se slepými okénky. Ostatní stěny kostela zastiňuje vysoká vegetace bývalého hřbitova (jižní), nebo sousední objekty (severní a západní). Hlavní portál v jižní stěně v přechodném renesančně-barokním stylu (1670–80) se sochami Mojžíše a Árona po stranách. Vnitřní zařízení kostela převážně raně barokní, v jižní boční lodi rozsáhlý soubor funerální plastiky z 15.–17. století (pohřebiště rodu von Schleinitz). Na bývalém hřbitově renesanční a barokní náhrobky v různém stupni rozpadu, daném degradací použitého pískovce..
Sloužil jako farní pro slovanskou ves Maisa, která se nacházela na severní straně dnešního hradního návrší a nově vzniklé kolonisační osídlení Freiheit (Svoboda, záhy též podle kostela Afrafreiheit). Původní kostel byl obdélný sálový o rozměrech 31 x 8 m, nacházel se v místech dnešního presbytáře. Roku 1205 založili markrabí a biskup u kostela augustiniánský konvent. Záhy nato začala postupná přestavba kostela na trojlodní basiliku s extrémně dlouhým presbytářem (řeholním chórem), zabírajícím přibližně dvě třetiny původního kostela. Původně plochostropá stavba byla postupně zaklenována: presbytář 1380–90, jižní boční loď 1390–1400, severní boční loď kolem roku 1460 a hlavní loď přibližně o 20 let později. Jižní boční loď sloužila od roku 1408 jako pohřební kaple rodiny von Schleinitz s úzkými vazbami na Čechy (v českých pramenech Šlejnicové). Postupně zde bylo do roku 1670 pohřbeno 30–40 příslušníků rodu, dochovala se řada pozoruhodných, zejména renesančních náhrobků. Od 16. století je kostel luterský, při státem organisované reformaci zanikl konvent augustiniánů. Během 17. a 18. století drobné barokní úpravy (zejména jižní hlavní portál), které se nedotkly gotické podstaty objektu. Při opravě roku 1963 obnovena původní barevnost interiéru (bílá omítka, červené kamenické články), velká oprava po roce 1990 dosud probíhá..