Dům čp. 113 Folkrtovsko od kostela sv. Jakuba Většího
© Ivan Grisa 09/2010
Soubor přízemních a patrových chalup z 18. a 19. století, ukázka lidové architektury oblasti Horního Pojizeří. Typické je pro ně roubené zdivo s barvenými (černě, hnědě, zeleně) dřevěnými trámy. Koncentrace železnobrodských roubených staveb se nachází severně od řeky Jizery kolem potoka Žernovníka.
Velké množství chalup drží vlastní jména podle bývalých majitelů nebo činnosti, která v nich byla vykonávána. Největší budova v souboru, Běliště, dříve barvírna sukna, dnes patří železnobrodskému muzeu (národopisné sbírky včetně dřevěných modelů chalup). Mezi další důležité budovy patří mohutná patrová bývalá hospoda Horynovsko, tři vedle sebe stojící přízemní chalupy v ulici F. Balatky, pověstí opředené Jechovsko s výrazným náklonem části budovy, bývalá kovárna Huškovsko a na náměstí 3. května bývalý hostinec Rezlerovsko. Dominantní památkou je Klemencovsko (v jehož prostorách městské muzeum instalovalo expozici železnobrodského sklářství), ojediněle stavebně zapojené do sousedící funkcionalistické spořitelny. V oblasti je řada dalších památkově chráněných chalup, dohromady pak tvoří ojedinělý a na malé ploše koncentrovaný soubor lidového stavitelství.
Chalupy nejsou veřejně přístupné, výjimku tvoří Běliště a Klemencovsko s expozicí Městského muzea v Železném Brodě.
Pověst o JechovskuDívčino srdce dobýval dlouho a vytrvale. Nosil jí dárky, medová srdce z pouti, barevné stužky a pentličky, v jejích očích však dárky vzbuzovaly spíše strach nebo soucit. Prosila vodníka, aby ji nechal být, že mu své srdce nemůže dát, chlapík z potoka však byl dotěrnější a dotěrnější, budil perníkářovy v noci, ve dne, až to bylo k nevydržení. Tehdy se v chalupě rozhodli, že musí přikročit k tvrdšímu opatření. Naoko svolní k veselce vlákali vodníka do chalupy, tam ho ale zamkli do komory a že ho nepustí, dokud se dívky nevzdá. Vodník zpočátku nechtěl, když mu ale usychal šos a začal slábnout, byl více a více ochotný a po několika dnech už jen polomrtvým hlasem prosil, aby ho pustili, protože bez vody nemůže žít. Na kraji úplného vyčerpání konečně povolil a vzdal se ruky perníkářovy dcery. Pán domu otevřel dveře a spatřil jen divoce běžícího rozzuřeného mužíčka vzdalovat se směrem k potoku, odkud se po chvíli ozývaly výhrůžky pomsty. Od té doby se vodník neukázal a pomalu se na něj zapomnělo. Za čas však od Jizery a Žernovníka přišla velká voda. Lidé schovaní před přívaly slyšeli od perníkářské chalupy hrozivé zvuky, jako když se bortí celá stavba. To žernovnický vodník pomstou za nevydařené námluvy lomcoval s chalupou a snažil se ji pobořit, až nakonec zůstala křivá až běda. Velká voda nakonec opadla a železnobrodští škody napravili, perníkářská chalupa, dnes nazývaná Jechovsko, je ale pořád křivá a připomíná milostné vzplanutí nešťastného vodního tvora..
|
Přihlášení |
