Finkův kámen

Vrchol skupiny skal byl zpřístupněn smržovským Zahradním a okrašlovacím spolkem ve spolupráci s místní sekcí Německého horského spolku pro Ještědské a Jizerské hory r. 1898 a výletníky okamžitě začal přitahovat nejen krásný výhled do údolí Smržovky, ale i několik tajemných tůní, nějakou neznámou silou vyhloubených v kameni, k nimž se váží různé lidové pověsti..

Vyčerpán celodenním trmácením a žízní zde padl na skálu. Náhle se objevil čert a slíbil mu, že nejhlubší skalní prohlubeň naplní bezednou vodou, ale jen tehdy pokácí-li za noc více stromů než on, jinak si ho odnese do pekla. Dřevař souhlasil a protože byl pracovitý a měl předem vyhlídnuté vhodné stromy, tak nad čertem zvítězil. Překvapený čert, ač nerad, musel splnit, co slíbil a naplnil největší skalní mísu vodou. Když se rozednilo a znavený dřevař odpočíval u studánky, zjistil, že je ze skaliska nad pokácenými stromy krásný výhled na Smržovku a okolí. Výhled i bezedná Čertova studánka, která nikdy nevysychá, jsou zde dodnes. Jiná pověst vypráví, že pod převisem, který tvoří podlahu horního patra Finkovy vyhlídky, žil kdysi skřítek. Bylo mu zde dobře až do doby, kdy se nešťastně zamiloval do Lory, dcery hajného v Jabloneckých Pasekách. Když se skřítek dozvěděl, že se objekt jeho platonické touhy bude vdávat, rozplakal se tak, že zcela zaplnil Čertovu studánku. Protože šlo o slzy skřítkovy, tak nikdy nevyschne. Nicméně příběh končí šťastně. Skřítek usoudil, že Lora, ačkoli se nestala jeho životní družkou, si zaslouží být šťastná. Vyhrabal pro ni z nitra vyhlídky zlatý poklad a co víc, jejího muže naučil vyrábět skleněné perly. Lidé se dosud bezejmennému skřítkovi odvděčili tím, že mu dali jméno Sklenařík..