kostel sv. Jakuba Staršího a sv. Filomény

Stěny jsou členěny pilastry nesoucími úseky kladí, okna jsou uzavřena odsazeným segmentem. Zevně na jižní straně je náhrobník z roku 1594, u něj kamenný kříž z r. 1839. Na severní straně zvenčí je pod schody na kruchtu v kobce kamenná socha sv. Alexia (2. pol. 18. stol.), na stejné straně jsou dvě otevřené kaple Krista na hoře Olivetské a Bičování z roku 1856 s dřevěnými novobarokními sochami. Vedle je kamenný náhrobek kněze z roku 1860. Vnitřek kostela je sklenut plackami (podvěží sklenuto valeně), na klenbě jsou v oválech malby christologického cyklu od K. Langera (1888). Kruchta je podpírána třemi pilíři. Hlavní oltář je novorenesanční z roku 1888 od F. Hanschuha s obrazem od J. Mathausera (1889). Kazatelna je z roku 1847, interiér zdobí řada obrazů: obraz sv. Anny (kolem roku 1800), obraz františkánů oblékajících královské manžele (1. pol. 19. stol.), v sakristii visí obraz sv. Františka z Assisi a sv. Alžběty (18. stol.). Další vybavení je novodobější. Uprostřed hřbitova za kostelem je kamenný kříž od J. Hedricha z roku 1832. V hřbitovní zdi, do dnešní podoby utvořené v období od r. 1836 do 2. pol. 19. stol., je unikátní soubor výklenků s reliéfy křížové cesty, kaplemi, zděnou hřbitovní bránou s valeně klenutým průjezdem a obytným patrem - do r. 1773 obydlím poustevníka; poté novogoticky upravena. Na hřbitově je množství cenných soch a náhrobků z 18. a 19. stol..

Filomeny, je poprvé zmiňován jako farní roku 1344. Zpráva z roku 1748 zaznamenává špatný stav střechy kostela, roku 1753 se připomíná velmi špatný technický stav celého kostela. Kostel byl opraven až roku 1766. V letech 1769-70 byl kostel rozšířen přestavbou v barokním stavebním stylu, roku 1771 k němu byla přistavěna současná věž. Od r. 1839 byl farářem v Koclířově P. Antonín Kukla, který mj. založil misijní dům (klášter) na kopci nad Koclířovem. Měl ve veliké úctě mučednici svatou Filoménu, na kterou se rozšířilo zasvěcení kostela r. 1843 (podle historie kostela na cm-fatima.cz již roku 1841). Roku 1844 se P. Kukla zřítil i s prohnilou kazatelnou dolů; poté byla vyrobena nová kazatelna. Roku 1845 byl postaven nový kůr a byly na něj přeneseny varhany (r. 1878 byly varhany opravovány; při této příležitosti byly přeneseny z horního kůru na dolní a horní byl zrušen). Roku 1852 byla zřízena nová kaple sv. Alexe a železná kazatelna zvenku. Roku 1856 byla byla přestavěna stará věž kostela na hlavní vchod do hřbitovního areálu. Roku 1888 byl postaven nový hlavní oltář. Roku 1925 byl kostel opravován, r. 1956 byl znovu opravován poté, co mu shořela střecha (současná střecha je nižší a jednodužší než původní). Další velká oprava kostela proběhla v letech 2005-2006, kdy byl kostel celkově zrekonstruován a věž, která hrozila zřícením, byla staticky zajištěna. Dne 12.8.2006 byl kostel znovu slavnostně vysvěcen. Kostel stojí uprostřed hřbitova s hřbitovní zdí s cenným souborem reliéfů křížové cesty, dále kaplí, hodnotných soch a náhrobků (18. a 19. stol.)..

Jeho bratrem byl apoštol a evangelista Jan. Bratři pocházeli z rybářské rodiny (tetou jejich matky Salome byla Panna Marie), žijící v Betsaidě u Genezaretského jezera v Palestině. Ježíš Kristus je povolal, když společně s otcem Zebedeem na lodi spravovali sítě. Bratři nechali všeho a následovali Krista (předpokládá se, že odešli po zázračném rybolovu; zdůrazňuje se pohotovost opustit „loď“ lidských jistot a následovat Krista). Pro jejich temperamentní povahu jim dal Ježíš Kristus přezdívku „Boanerghés“ – „Synové hromu“. Jednou, když jim byl při putování do Jeruzaléma odmítnut v jisté samařské vesnici nocleh, chtěli na ní hned svolat oheň z nebe. Měli za to, že po odmítnutí by měl bez prodlení následovat trest. Ježíš byl však proti násilí, a bratry za jejich nápad přísně pokáral. Jakub s Janem patřili ke Kristovým privilegovaným učedníkům, kteří byli povoláváni k významným intimním událostem (vzkříšení dcery Jairovy, Proměnění Páně na hoře Tábor, povolání do Ježíšovy blízkosti v Getsemanské zahradě; kde se úzkostí potil krví atp.). Po Ježíšově Nanebevstoupení hlásal Jakub evangelium. Je zcela zřejmé, že Jakub se těšil velké autoritě uvnitř prvotní církve v Jeruzalémě a podílel se na jejím budování. Podle jedné tradice putoval Jakub po Španělsku, které bylo důležitým regionem Římské říše, a hlásal zde evangelium (zobrazován jako poutník s holí). Legenda vypráví, že se zde jeho misijní snahy nesetkaly s úspěchem – byl odmítán a podařilo se mu získat jen 8 učedníků. Chtěl svoje misijní snahy vzdát a vrátit se do Palestiny. Ještě před svým odchodem se sešel se svými učedníky, když zažil zjevení Panny Marie: Za temné mrazivé noci se po nebi rozlila záře, a spatřil i se skupinou svých učedníků jak se k nim snášejí andělé, kteří nesli jaspisový sloup (pilar) s Pannou Marií. Poté, co andělé postavil sloup na zem, Panna Maria promluvila k Jakubovi: „Synu, to místo je určeno k tomu, abych zde byla uctívána. Díky tobě zde povstane na mou památku kostel. U tohoto sloupu postavíš oltář. Na tomto místě vykoná na mou přímluvu moc Nejvyššího neobyčejná znamení a zázraky zvláště pro ty, kteří mě zde budou vzývat ve svých potřebách. Tento sloup zde bude stát až do konce věků.“ Svatý Jakub na určeném místě v Zaragoze vybudoval kapli Santa Capilla, která se později stala součástí Baziliky Panny Marie na Sloupu. Madona del Pilar nebo Madona ze Zaragozy se stala patronkou celého Španělska, a její chrám patří mezi nejslavnější mariánská poutní místa. Podle jiné tradice působil sv. Jakub v Jeruzalémě a Samařsku. O jeho působení nejsou spolehlivé záznamy - ty hovoří až o tom, že roku 43 nebo 44 byl v období kolem velikonoc zatčen v Jeruzalémě vojáky Heroda Agrippy I. (vnuka nechvalně známého Heroda Velkého), a na příkaz krále sťat mečem. Zahynul mučednickou smrtí jako první z dvanácti apoštolů. Přijal svou násilnou smrt pokorně a svůj život obětoval pro pravdu, kterou hlásal. V souvislosti s jeho popravou vypráví legenda o farizejovi Josiášovi, který při zatýkání Jakubovi ještě hodil sám kolem krku provaz. Při doprovázení Jakuba na jeho cestě k popravišti se Josiáš obrátil na víru poté, co zažil, jak Jakub zázračně uzdravil ve jménu Ježíše Krista muže nemocného dnou, který nemohl chodit a prosil Jakuba o pomoc. Sv. Jakub pravil: „Ve jménu mého Pána Ježíše Krista, vstaň zdráv a chval svého Spasitele“, muž poté uzdraven vstal a mohl chodit. Josiáš prosil na popravišti Jakuba o odpuštění a vyznal se zde z víry v Ježíše Krista. Dostal od Jakuba políbení pokoje, načež byli oba sťati. Sv. Jakub byl nejprve pohřben v Jeruzalémě, ale jeho ostatky byly později přeneseny do Španělska třemi mnichy, patrně z důvodu ochrany před Mohamedány, nejprve do Zaragozy, a poté, co byla r. 714 dobyta Maury byly ostatky přeneseny k Irii Flavii v Galicii. Zde na nějaký čas dokonce upadly v zapomnění, ale později (r. 813) si mramorové hrobky všiml poustevník Pelayo, údajně podle třpytu hvězd. Tehdejší král Alfons Cudný nechal nad hrobkou vystavět r. 816 chrám sv. Jakuba a začalo se zde pomalu rozrůstat město Santiago de Compostella. Existuje ale i legenda, popisující jak ostatky sv. Jakuba přenesli tři andělé do paláce pohanky Lupy ve Španělsku poté, co se stala křesťankou (nebo že po smrti sv. Jakuba jeho učedníci vložili jeho tělo do loďky, aby nebylo zneuctěno, a tu vypustili na moře – andělé ji potom bezpečně dovedli až ke břehům Španělska, kde byla nalezena, ostatky byly s patřičnou úctou uloženy do hrobu a nad tím poté vystavěn chrám Santiago de Compostella). Katedrála Santiago de Compostella ve stejnojmenném městě je po celém světě vyhlášeným poutním místem. Původní chrám sv. Jakuba byl při nájezdu Maurů r. 997 zničen, král Alfons III. dal poté vystavět na jeho původním místě v letech 1075-1150 trojlodní katedrálu; ostatky sv. Jakuba byly uloženy ve stříbrné rakvi v chrámové kryptě. Papež Alexander III. udělil Santiagu de Compostella titul Svatého města (který má Jeruzalém a Řím). Roku 2012 byl do katedrály sv. Víta v Praze přivezen zub sv. Jakuba a další dva fragmenty z jeho uctívaných pozůstatků. Další legendy vypráví že se sv. Jakub zjevoval křesťanským rytířům, kteří bojovali proti Maurům za nezávislost Španělska, jedna popisuje jak se zázračně objevil během bitvy u Clavija. Proto je také sv. Jakub nazýván Matamoros (Maurobijec). Další legenda se týká Svatojakubské mušle – vypráví loď, která přivezla do Španělska ostatky sv. Jakuba, stála v přístavu a z hvězd dopadal na jeho ostatky podivuhodný třpyt. To tolik polekalo koně jednoho portugalského rytíře, že skočil do vody i s rytířem, sedím mu na hřbetě. Rytíř byl však naštěstí zachráněn, jen po vytažení na palubu všichni s úžasem patřili na jeho tělo, celé pokryté svatojakubskými mušlemi. Existují i další legendy, popisující zázračnou záchranu lidí díky sv. Jakubovi. Svátek sv. Jakuba se slaví 25. července. Sv. Jakub Starší je patronem poutníků, Španělska, bojovníků, dělníků, horníků, kloboučníků, lékárníků, je vzýván za dobré počasí a na ochranu před revmatismem. Mezi jeho atributy patří: kniha / svitek evangelia, poutnická hůl s mušlí hřebenatkou („Svatojakubská mušle“), bývá zobrazován jako apoštol s knihou (svitkem), jako poutník s holí, poutnickým kloboukem a brašnou nebo jako rytíř Maurobijec. Dalšími jeho atributy jsou meč a kůň..