památník bitvy u Chotusic

Tato socha Piety byla v roce 1927 poškozena. Panně Marii byla uražena hlava. Následně byl pomník obnoven, ale v průběhu 2. poloviny 20. století sešel a v této podobě se dochoval do současnosti..

Ačkoliv se tato bitva zpočátku vyvíjela lépe pro habsburskou stranu, nakonec se projevila větší disciplinovanost, zkušenost a celková vyspělost pruského vojska. Prusům také hrála do karet nekompetentnost habsburského velitele Karla Lotrinského, který nedokázal využít výrazných počátečních úspěchů a je právem považován za jednoho z nejhorších habsburských vojevůdců. Ke smůle Marie Terezie byl však odvolán až počátkem sedmileté války a tak habsburským silám pod jeho velením byla snadno uštědřena ještě řada dalších porážek. Naproti tomu Fridrich II. si mohl udělat další zářez, značící pruská vítězství, i když pravda, tentokrát si musela jeho armáda sáhnout až na dno svých sil. Fridrich se rozhodl v náporu pokračovat a rozvinul svůj útok do šířky. V otevřeném souboji nemohly rakouské pluky skvěle vycvičeným a výborně vedeným pruským jednotkám dlouho vzdorovat a jejich linie byly proraženy. Karel Lotrinský byl donucen k ústupu. Za necelé čtyři hodiny v bitvě padlo téměř deset tisíc vojáků, 5 191 na habsburské straně a 4 207 na straně Pruska. Prakticky zničeny byly také Chotusice, které ustupující habsburští vojáci zapálili. I přesto, že v bitvě habsburská armáda prohrála, dosáhla Marie Terezie obnovení diplomatických rozhovorů. Dne 28. července 1742 byl v Berlíně mezi Pruskem a Rakouskem uzavřen mír, znamenající sice ztrátu Slezska ve prospěch Pruska, ale také jeho odchod z bojiště. Marie Terezie se tak mohla znovu naplno pustit do osvobozování Čech, které vyvrcholilo porážkou protihabsburských sil u Prahy..