Návodní strana mostu z nádraží
© Ivan Grisa 03/2010
Současný labský most v Roudnici nad Labem je kombinovaná stavba (kamenné pilíře, ocelové nosné konstrukce). Sedmipolový most začíná nájezdovou rampou z roudnického Karlova náměstí, nesenou masivní kamennou opěrnou zdí. Svah zámecké terasy nad silnicí jistí zárubní zeď, do které je vsazena deska s erbem Jana IV. z Dražic z původního kamenného mostu. Na konci nájezdové rampy stojí vpravo historizující mýtní domek, proti němu socha Čechie, symbolisující někdejší polohu Roudnice na jazykové hranici (pravý břeh Labe obývali do roku 1945 převážně německojazyční osídlenci).
Kamenné pilíře v řečišti jsou součástí jezu, rekonstruovaného v 70. letech 20. století. Ocelové konstrukce mostu byly dvě desetiletí předtím rozšířeny vyložením chodníků na konsolové nosníky.
Kamenný most v Roudnici byl třetí stavbou tohoto druhu v Čechách a zároveň nejstarším nespalným přechodem přes největší řeku v zemi. Jeho stavebníkem byl pražský biskup Jan IV. z Dražic, který pobýval 11 let na papežském dvoře v Avignonu, odkud si přivedl stavitele, mistra Viléma, a inspiraci tamním slavným mostem přes Rhonu. ...Stavba byla zahájena počátkem 30. let 14. století, pod přímým vedením mistra Viléma byly sklenuty dva oblouky. Po jeho návratu do vlasti roku 1333 pokračovali ve stavbě místní zedníci, kteří ji dokončili roku 1340. Jednalo se o obloukový most s opevněnými předmostími, u levého (roudnického) stál kostelík svatého Václava a špitál. Most sloužil svému účelu téměř 300 let. Za tu dobu ho několikrát poškodily povodně, takže část kamenných oblouků zřejmě nahradily dřevěné konstrukce. Zápisy o velkých opravách mostu pocházejí z let 1540, 1575–92 a 1621–23. Za saského vpádu do Čech roku 1631 byly zničeny dřevěné části stavby, definitivně přestal most fungovat tři roky nato po tažení švédského generála Bannéra. Noví majitelé města a panství, Lobkovicové, nenalezli ani po skončení třicetileté války dost prostředků na náročnou obnovu spojení obou břehů řeky. Z původního mostu zůstaly stát zbytky pilířů v řečišti a oblouky na levém břehu. Jeden z nich byl spolu s kostelíkem Panny Marie Loretánské (původně sv. Václava) zbořen při stavbě železnice v polovině 19. století, poslední zanikl roku 1908 při stavbě nového mostu. Ten se začal stavět v rámci vodohospodářských úprav koryta Labe roku 1906. Město využilo zřízení nového pohyblivého jezu a plavebních zařízení ke stavbě kamenných pilířů, které nesou sedm ocelových příhradových konstrukcí nad jednotlivými poli. Vzhledem k nutnosti překonání železnice je nový most umístěn podstatně výše, než byl původní kamenný. Z náměstí k němu vede dlouhá nájezdová rampa. Při úpravách koryta byly nalezeny a zdokumentovány základy původního mostu, prvky z nich byly nalezeny naposledy roku 2005 při čištění plavebního kanálu (dnes na nádvoří místního musea). Most díky své poloze posloužil roku 2002 jako jediné silniční spojení obou břehů Labe pod Mělníkem při katastrofální povodni. Jeho omezená šířka a nosnost i zaústění přímo do centra města je výrazným omezujícím prvkem jeho využití..
|
Přihlášení |
