Vodárenské muzeum

Roku 1902 byl na vodovodu, který zásoboval Litoměřice vodou, vystavěn objekt čerpací stanice. Stavba byla započata 28. listopadu 1901 a dokončena 3. května 1903. Vodovod byl na žádost města Litoměřice a se svolením císaře Františka Josefa I. pojmenován "Franz Josef Wasserleitung". K celému objektu čerpací stanice však nebyl dochován žádný dokument. Jediné, co existuje, je nejspíše první návrh projekční kanceláře Adolf Niklas, který však nebyl realizován. Dokument je datován rokem 1898 a jako čerpací stanice je v ní řešen objekt, který je dispozičně i architektonicky zcela odlišný od později realizované stavby. Důvodem zřejmě byla změna technologie. Ve třicátých či čtyřicátých letech 20. století proběhly rekonstrukce, při nichž došlo k zásahům do konstrukce střechy a k vybudování dřevěného trámového stropu. Ten tvoří podlahu druhého patra. Dále proběhla výměna oken, konstrukce vikýřů a odbourání komínů. Další úpravy probíhaly v 60. a 70. letech dvacátého století a byly značně necitlivé a objekt z architektonického hlediska degradovaly. V polovině 70. let byla vystavěna nová úpravna vody hned vedle čerpací stanice. Ke stanici byl také velmi necitlivě přistaven sklad lehkých topných olejů. V následujících letech byl objekt opuštěn a sloužil pouze jako dílna či garáž.

V letech 2002 až 2003 bylo zastaveno chátrání čerpací stanice a stavba byla navrácena do původní podoby. Investorem rekonstrukce, která si vyžádala náklady 5,4 miliónu Kč, byla Severočeská vodárenská společnost a. s. Teplice. V objektu byla vytvořena expozice o historii vodárenství v litoměřickém regionu. Vodárenské muzeum Vrutice je zapsáno do katalogu památek a akcí, který byl vydán u příležitosti Dnů evropského dědictví (European Heritage Days 2003).