Zbytky zdiva (opěrné zdi) hradu Šebín.
2003 ©Luděk Pitter
Nad obcí Levousy jsou pozůstatky hradiště s naznačenými valy a zbytky zdiva hradu (středověké tvrze) Šebín ze 13. století. Místo je jen několik kilometrů od Libochovic, kde můžete navštívit zámek.
Když přijedete do Levous od mostu přes řeku Ohře uvidíte polevu poštovní schránku a hned za ní úzkou silničku do kopce k chatám. Po ní půjdete až k poslednímu rozcestí a dáte se vlevo podél chat, po pravé straně budete mít pole. Za poslední chatou asi 30 m je úzká pěšina z kopce do lesa. Ta vás zavede na ostroh s dobře patrnými nerovnostmi po hradním příkopu. Když dojdete až k okraji ostrohu najdete na jeho příkré straně obrácené k řece Ohři poslední zbytky zdiva (snad opěrné zedi) hradu Šebín.
Vrátíte se zpět na cestu a bude pokračovat dál při poli po cestě, která se stáčí doprava a asi po 150 m dojdete k odbočce do lesa a při potůčku až k modelu mlýna, který si zde postavili chataři a nad ním asi 50 m k prameni (upravené studánce).
Opět se vrátíte na okraj lesa a po cestě mezi poli budete dále pokračovat po tomto malém okruhu až k poslední chatě. V místě kde se cesta otáčí dolů z kopce uvidíte před sebou terénní vlnu – zbytky valů starého hradiště. Toto místo bylo osídleno již v mladší době bronzové.
Hrad navazuje přímo na starší hradiště, jehož část s nepřehlédnutelnými valy mohla sloužit i jako předhradí. Vlastní nevelký hrad má zhruba hruškovitý obrys, od plochy hradiště je oddělen mohutným příkopem. Jeho širší přední část vykazuje zbytek obvodové fortifikace. ...Užší zadní je vymezena reliéfním reliktem s jámou v jihozápadním nároží, považovanou některými autory za zbytek věže..
Šebín – ostrožný hrad, který vznikl v roce 1279. V roce 1350 vlastnil hrad Jan ze Šebína a později patřil panům ze Mšeného a Ryznburka. Počátkem 15 století náležel Předborovi z Ronova a Šebína, který jej roku 1415 prodal Vilému Zajícovi z Hazmburka. ...Později hrad zanikl..
Počátky hradu nejsou zcela jasné. August Sedláček se domníval, že se původně měl jmenovat Rýzmburk a že se po něm v roce 1279 psal Půta ze Mšeného. ...Jméno Šebín je doloženo až k roku 1362 v predikátu Jana z Šebína. Poslední zmínka pochází z roku 1415. Páni z Házmburka připojili Šebín nejprve k Budyni nad Ohří a později k Mšenému. Při prodeji tohoto panství v roce 1564 Janovi Staršímu z Lobkowicz se uvádí jako pustý..
ŠebínNejspíš patřil k Mšenému, protože Půta ze Mšeného se uvádí roku 1279 i z Rýzmburka, což bylo zřejmě původní jméno hradu, které se však neujalo (A. Sedláček). Počátkem 14. století došlo k rozdělení Mšenského panství. Kolem roku 1350 je doložen Jan ze Šebína, je uváděn ještě roku 1376. Jeho nástupcem se stal Předbor z Dubé a z Ronova, který zemřel po roce 1405. Poručnictvím nad jeho synem se ujal Hynek Berka Hlaváč z Dubé (1412 – 1413). Poté se panství ujal Předborův syn Předbor z Ronova a ze Šebína, roku 1415 prodává zadlužené panství s vesnicemi Křesín , Levousy a Horky Vilému Zajícovi z Házmburka. Zpráva o prodeji je první písemně doložitelnou zprávou o hradu. Páni z Házmburka hrad připojili nejprve k Budyni, později k Mšenému. Koncem 15. století je hrad opuštěn, v roce 1564, kdy panství koupil Jan starší z Lobkovic je uváděn jako pustý. Malý hrad na protáhlé ostrožně nad řekou Ohře byl od plochy původního slovanského hradiště, v době hradu Šebína část plochy hradiště snad fungovala jako předhradí, oddělen příkopem. Přístup do něho byl z jihu a hrad obehnaný hradbou měl dvě části. V širší přední je dnes patrný zbytek části obvodového opevnění, užší zadní obsahuje v jihozápadním nároží jámu o průměru cca 6 metrů (snad zbytek věže - T. Durdík). Šebín patřil mezi malé šlechtické hrady, jeho pravděpodobnou podobu je možné určit archeologickým výzkumem..
O divých ženáchKdyž hrad Šebín byl tak opuštěn a v troskách, býval sídlištěm divých žen, kterém děsily celé širé okolí. Zdržovaly se tam se svými muži a zasedaly u petrovského stolu. Děti rodily znetvořené, pravé obludy s velkou hlavou. Proto divé ženy vycházely od svých mužů proměněné za cikánky. Chodily po okolních vesnicích a kde mohly, křesťanské matce zdravé děcko vzaly a své, ošklivé, podstrčily. Jednu dobu bylo jich na Šebíně zvláště hodně. Tak prý se tenkrát za starodávna sedláci z Livous vypravili, na Šebíně je překvapili, mnohé pochytali a domů odvedli. Dlouho potom se divé ženy v Livousích zdržovaly. Jak kronikář Krolmus vypravuje, našel livouský soused Stach na Šebíně pohozené děťátko v plénkách. Mělo nepřirozeně velkou hlavu. Vzal je domů, dal v Křesíně pokřtíti na jméno Dorota a vychoval je. Bídně ovšem a hodně je trestal. Když dítě vyrostlo a stalo se pasačkou v Libochovicích u pana Kaima, ještě neumělo mluviti a bylo hloupé. Blábolilo jen zvláštní nesouvislá slova a podivné zvuky. Nic jinak se prý tenkráte neříkalo, než že je to dítě divé ženy, která nemohla se nijak dítěte zbaviti, a proto je u Stacha zanechala..
O tajné chodběZáhada temných sklepů a chodeb byla tím tajemnější, když nikomu v nové době nepodařilo se do nich vniknouti. Fantazie lidu způsobila, že skutečně jeden osadník z Livous po vnuknutí ve snu šel kopati na Šebín, hotov tajemství prokouknouti. Kopal a kopal. Ale druhý den, když v práci chtěl pokračovati, viděl, že vše je zasypáno. Jako v těch pohádkách: opakovalo se to třikráte a pokaždé po nezdaru byl ve snu k práci povzbuzován. Cosi mu říkalo: “Kopej, kopej, najdeš poklad!” Třikráte poslechl, ale marně kopal. Konečně umoudřiv se, nechal toho. Dosud ve věži jest viděti hlubokou jámu, kde se lopotil. Proto bájné poklady dřímou dále ve sklepení Šebína. Šebínské tajné chodby nedaly spát místním lidem ani mnohem později, po roce 1945. Dva muži se pokusili odvalit velký plochý kámen na hradě Šebíně, což se jim nakonec podařilo. Byl to zřejmě hrob, když objevili kostru člověka. Vzhledem k významnému umístění hrobu na hradě, mohl to být některý z pánů z Šebína. Školáci z Horek (ročník 1931 a 1935) chodili denně do libochovické školy pěšky po lesní “Hraběcí cestě”. Tito pánové tvrdí, že před rekonstrukcí “Hraběcí cesty” tam byla chodba, která mohla vést na hrad Šebín. Ale o tom zas někdy jindy..
