Klobuky

Zda šlo o tvrz, nelze pro nedostatek zpráv zjistit. V polovině 14. století byl rod vladyků z Klobuk již bohatě rozvětven, takže byli nuceni vstupovat do duchovních služeb či si zakupovat svobodnické statky, např. v r. 1355 jsou uváděni Janata, Pavel, Jan a Bohunka z Klobuk. Odúmrtí připadly Klobuky v r. 1420 císaři Zikmundovi, který je ihned zapsal Jaroslavovi ze Žerotína. V r. 1462 postoupil Jaroslav ze Žerotína Klobuky svatovítské kapitule, jíž zůstaly až do konce feudalismu, velkostatek až do r. 1949. Svatovítská kapitula postavila pro správu statku v 16.–17. století na místě starého zemanského sídla vladyků z Klobuk patrovou palácovou tvrz, která byla pokryta psaníčkovými sgrafity; poblíž byl tehdy vystavěn i pivovar. Tvrz se objevuje v pramenech poprvé krátce před r. 1618 při jednání Viléma Vojtěcha Doupovce z Doupova s pražskou metropolitní kapitulou o zamýšleném prodeji Klobuk, z něhož však sešlo. Klobucká renesanční tvrz se stala v druhé polovině 17. století sídlem správy panství Třebíz, které náleželo rovněž kapitule, a sloužila tomuto účelu až do 18. století, kdy byla správa panství přenesena na Vraný; na klobucké tvrzi potom sídlila správa klobuckého statku. Dnes je bývalá, později značně přestavěná tvrz součástí domu č. p. 1 a slouží obytným účelům. Pod omítkou jsou znatelné zbytky renesančních psaníčkových sgrafit..