
Obec leží při silnici Slaný – Budyně nad Ohří, 17 km severně od Slaného a 5 km jižně od Budyně nad Ohří. Obcí prochází železniční trať Vraňany – Libochovice.
Koncem 18.stol. na místě minerálních pramenů byly postaveny první lázeňské budovy a zahájen provoz lázní. V současné době lázně sestávají z těchto zařízení:
Lázeňský dům Říp - hlavní lázeňská budova založená L.P. 1797, přístavek je z r. 1907.
Lázeňský dům Praděd - velmi pěkně upravená stará budova, která stála již r. 1797 a sloužila jako lázeňská restaurace.
Lázeňský dům Slovanka je z konce 18. stol., dnešní podoba je z roku 1903.
Lázeňský dům Kyselka - jedná se o původní stavbu z roku 1907 s neporušenou zdobenou secesní fasádou.
Lázeňský dům Dvorana byl postaven v r. 1905 stavitelem Janem Letzelem. Je to krásná velmi efektní a výrazně secesní budova s řadou pozoruhodných výzdobných dřevěných prvků. Slouží jako jídelna a taneční sál.
Lázeňský dům Vítkov - postaven v roce 1913 a má secesní fasádu s barevnými kachlíky.
Lázeňský dům Fořtovna je budova, která stála ještě před založením lázní. Sídlili zde myslivci pro přilehlou bažantnici. Na počátku lázeňského provozu se zde prováděly první koupele.
Lázeňský dům Blaník - nová lázeňská ubytovací budova z let 1995 - 1999 .
Architekt, který objekt navrhl, není přesně znám, ale stavba se od počátku vyznačovala jasným rukopisem stylu art deco. Architektura a památková hodnota
Budova lázní má typickou symetrickou dispozici – dvě křídla s padesátimetrovým bazénem uprostřed. Fasáda i interiér kombinují bílé plochy se dřevěnými a kovovými detaily. Dodnes se zde dochovala řada původních prvků:
kovové a dřevěné lavičky,
fontány,
zastřešené terasy,
cedule a věšáky z období první republiky. Díky své autenticitě byly městské lázně prohlášeny kulturní památkou a představují vzácný příklad meziválečné architektury tohoto typu. Voda a přírodní prostředí
Koupaliště je napájeno místním pramenem Stříbrník. Ten dodává vodě charakteristickou čirost a chlad, který v létě působí jako příjemné osvěžení. Areál je zasazen do zeleně na okraji města, což podtrhuje jeho atmosféru klidného letoviska. Mšeno a společenský život
Ve 30. letech byly lázně nejen místem k osvěžení, ale i centrem společenského života. Obyvatelé i návštěvníci z Prahy sem přijížděli za koupáním, procházkami i kulturními událostmi. V tomto duchu lázně částečně fungují dodnes – kromě koupání nabízejí prostředí pro koncerty a setkávání. Dnešní význam
Lázně Mšeno jsou jedinečné v rámci celé České republiky – nejen svou architekturou, ale i tím, že se zachovaly ve velmi původní podobě. Staly se oblíbeným cílem výletníků, turistů i milovníků historie. Spojují v sobě atmosféru první republiky, krásu Kokořínska a tradici společenského koupaliště, které se za téměř sto let své existence stalo symbolem města..
Kníže Oldřich Kinský souhlasil s jejich výstavbou na svém panství s tím, že na to Františku Pavikovskému půjčí peníze a ten je od r. 1796 budoval na svůj náklad. Když se lázně dostaly do vlastnictví rodiny Tomanovy, zahájil na začátku 20. století František Toman rozsáhlou rekonstrukci lázeňského areálu i provozu lázní. V roce 1931 byly lázně prodány za 3 miliony Kč Svazu zemědělských pojišťoven a v rámci socializace byly lázně po 2. světové válce zestátněny. Po r. 1990 vznikly Mšené Lázně, akciová společnost. Léčí se zde hlavně nemoci pohybového ústrojí vodoléčbou a doplňkovou léčbou. Provoz lázní je celoroční s kapacitou 220 lůžek..