
V Malé pevnosti se nacházejí exposice Malá pevnost 1940–45, Výtvarné umění v ghettu a věznici, Terezín 1780–1939, Koncentrační tábor Litoměřice 1944–45, Internační tábor pro Němce 1945–48.
Příjezd do Terezína od dálnice D8 po silnici II/608 (z křižovatky Doksany), od silnice I/15 z okružní křižovatky na severozápadním okraji města. V prostoru dolního retrachementu je rozsáhlé placené parkoviště, u něj zastavují i některé autobusové linky (ostatní na náměstí, asi 1 km od Malé pevnosti). Nejbližší železniční stanice Bohušovice nad Ohří je vzdálena asi 3 km od Malé pevnosti, zastavují zde i rychlíky Praha - Děčín a zpět.
Malá pevnost fungovala od svého dokončení jako státní vězení pro kriminální i politické delikventy. Byli tu vězněni i prominenti národně osvobozovacích bojů let 1815–48 (např. hrabě Ypsilanti, vůdčí postava řeckého odboje proti Turkům). V letech 1914–17 zde nedobrovolně pobývali v podmínkách, na Rakousko-Uhersko neslýchaně krutých, pachatelé atentátu na následníka trůnu Františka Ferdinanda d´Este v Sarajevu. Tři z nich v Terezíně zemřeli (viz též stará vojenská nemocnice). Po vzniku I. republiky sloužila Malá pevnost jako vojenské vězení. Hned roku 1939 zde byly internovány Říši nepřátelské osoby, roku 1940 zde bylo zřízeno vězení německé státní policie (gestapa). Do roku 1945 tudy prošlo 32 000 vězňů, z nichž 2600 zde zahynulo. Jejich památku i oběti ghetta připomíná Národní hřbitov západně od pevnosti. Po skončení války byl v Malé pevnosti internační tábor pro Němce (do roku 1948), o rok později zde vznikl Památník Terezín jako hlavní československé pamětní místo obětí nacismu. Dnes jsou zde umístěny exposice o terezínských dějinách od vzniku města do roku 1948..