kostel sv. Osvalda

Stejné pilíře nesou i půlkruhové pasy po stranách oken. V obou bočních zdech jsou prolomeny dvě okna se segmentovým záklenkem. V zadní části lodi se nachází kruchta nesená valenou klenbou s výsečemi, kterou nesou dva sloupy s vysokým podstavcem a barevně odlišenou hlavicí. Kruchta je přístupná z malé chodbičky po strmém schodišti. Kněžiště, zaklenuté dvěma poli valené klenby se styčnými výsečemi osvětlují dvě okna se segmentovým záklenkem. Na zdi mezi lodí a kněžištěm se nalézá kazatelna zdobená reliéfem s kotvou, křížem a srdcem, které symbolizují naději, víru a lásku. Pod stříškou kazatelny je zpodobena holubice, jež symbolizuje Ducha svatého. Vrchní stranu stříšky zdobí desky Desatera a listina s evangeliem. V boční stěně na epištolní straně je umístěn boční vstup do kostela. Nad ním se nachází fragment zřejmě pozdně gotické nástěnné malby se čtyřmi postavami. V boční zdi na evangelijní straně je půlkruhově zaklenutý výklenek, vedle něhož se nalézá další malá část zřejmě pozdně gotické nástěnné malby. Za kněžištěm v ose kostela v podvěží se nachází sakristie zaklenutá převýšenou valenou klenbou, přístupná z lodi vchodem umístěným za hlavním oltářem. Sakristii osvětluje malé okénko se segmentovým záklenkem. Retabulární hlavní oltář s novodobým obrazem svatého Osvalda pochází z doby okolo roku 1800. Boční klasicistní oltář je zdoben štukovými figurami svaté Barbory a Notburgy. Hlavní průčelí s vchodem v ose je členěno lizénovým rámem a jeho nároží jsou zaoblena. Průčelní fasádu ukončuje korunní profilovaná vyložená římsa, která nese trojúhelníkový štít, jehož vrchol je segmentově zaoblen, zdůrazněn stříškou a na vrcholu opatřen křížem. Jižní boční fasáda má u jižní zdi věže válcový přístavek s vchodem vedoucím do prvního patra věže. Ve třetím patře věže se nachází zvonice otevřená do všech čtyř stran půlkruhově zaklenutými okny s okenicemi. Ve zvonice je zavěšen zvon „umíráček“ z roku 1831, od Karla Strechera z Brna..

Založení nynějšího kostela sv. Osvalda bývá kladeno do konce 15. století. Podle některých zdrojů je farní kostel doložen v urbáři z roku 1414. Původně byl kostelík pozdně gotickou orientovanou stavbou s malou plochostropou lodí obdélného půdorysu a kněžištěm na východní straně. Možná kostelík měl i věž. Během třicetileté války byly Milovice zpustošeny a zcela zanikly tři čtvrtiny selských usedlostí. Později byl údajně kostel poškozen i v roce 1670. Následně došlo k opravě a znovu byl vysvěcen roku 1672. Některé zdroje uvádějí, že hranolová obranná věž byla postavena až v roce 1693. Současnou podobu chrám získal snad v 1. polovině 18. století, údajně kolem roku 1742. Během této barokní přestavby došlo ke zboření kněžiště a následně k vybudování nové velké obdélné lodi, která navazovala na východní stranu dřívější lodi. Původní loď následně získala funkci kněžiště a tím došlo k obrácení dispozice celého kostela. V roce 1771 vznikla fara. Kostel byl renovován v roce 1819 a 1845. V roce 1926 byl před kostelem postaven památník padlých v I. světové válce. Kostel dnes slouží jako farní chrám farnosti Milovice u Mikulova..