kostel sv. Jiljí

Fasády lodi, presbytáře a sakristie člení předstupující sokl, lizénové rámce a kordonová římsa s oblounovou profilací a profilovaná vyložená korunní římsa vymezující širší podstřešní pás podoby kladí. V polích vymezených lizénovými rámci jsou prolomeny okna opatřené plasticky vystupujícími plochými šambránami s vysokými klenáky. Na severovýchodní bočním průčelí lodě vystupuje reliéf zaslepeného segmentově zaklenutého portálu s ostěním zdobeným lištou, ušima a klenákem. Konkávně projmuté čelní průčelí kostela je po stranách věže prolomeno 2 drobnými oválnými okny osvětlujícími schodiště. Zvonice je ze dvou třetiny výšky zakomponovaná do hmoty lodě. Horní část věže odděluje zvonicové patro profilovaná kordonová římsa a průčelí završuje profilovaná korunní římsa. Vstupní průčelí je prolomeno segmentově zaklenutým kamenným vstupním portálem zdobeným lištami, ušima a klenákem a výše půlkruhově zaklenutým okenním otvorem doplněným lištovou šabránou a klenákem. Zvonicové patro je otevřeno na každé straně půlkruhově zaklenutým okenním otvorem s plochou šambránou, klenákem a balustrovou parapetní výplní. Interiér lodi je zaklenut 2 poli plackové klenby na pasech vybíhajících z římsových kladí nesených iónskými hlavicemi svazčitých pilastrů. Presbytář je zaklenutý jedním polem plackové klenby a v závěru konchou. Kruchta, podvěží a sakristie jsou rovněž zaklenuty plackami. Mírně vypjatý parapet hudební kruchty spočívá na segmentových arkádách nesených hranolovými pilíři. Varhanová skříň zhotovená v r. 1783 pro varhany Jana Výmoly. Hlavní oltář sv. Jiljí je dvojdílný s rakvovou menzou nesoucí skříňový tabernákl zdobený dřevořezbami serafínů od O. Schweigla..

První písemná zmínka o dědině pochází z roku 1244. V Lichtenštejnskem urbáři z roku 1414 je zmiňován děkan bulharský a není tedy vyloučeno, že již v té době zde stál kostel, jenž mohl zaniknout při vypálení osady husity v roce 1426. V roce 1545 se zde usadili anabaptisté a jestli zde stál kostel, patřil luteránům. Když ves roku 1574 získal Adam z Ditrichštejna, začala opět rekatolizace. První prokazatelná zmínka o kostele je až z roku 1582, kdy olomoucký biskup Stanislav Pavlovský vysvětil kostel se hřbitovem. V letech 1585-1785 patřila ves k sedlecké farnosti. Původní kostel stával v prostoru starého hřbitova. Asi v 60. letech 18. století byl starý kostel rozebrán a někdy v letech 1769-1772 vnikl nový větší barokní chrám na současném místě. Stavbu navrhl architekt Jan Karel Hromádko, původem z Prostějova. Na vnitřní výzdobě se podílel sochař Ondřej Schweigl a malíř Martin Johann Schmidt. Léta Páně 1786 byla v centru dědiny postavena přízemní klasicistní fara s hospodářskými budovami. V roce 1968 byla opravena fasáda kostela a v roce 1973 fasáda věže. Poslední rekonstrukce byla dokončena v roce 2011. Kostel se dodnes zachoval takřka v původní podobě včetně vnitřního vybavení a slouží jako farní chrám římskokatolické farnosti Bulhary..