
Kostel je jednolodní stavbou se čtyřbokou věží v průčelí a půlkruhovým závěrem kněžiště. Na průčelí kostela je umístěn reliéf svaté Rozálie, po stranách pak dva výklenky, ve kterých jsou vyobrazeni sv. Roch a sv. Šebestián, kteří byli stejně jako sv. Rozálie uctíváni jako ochránci proti moru. Ve zvonicovém patře věže jsou dva zvony ze 17. století. Věž je završena dvakrát krouženou helmicí. Velká část vnitřního vybavení pochází z roku 1853. Z původní pozdně barokní výzdoby se dochovala menza hlavního oltáře a dvojice adorujících andělů od Ondřeje Schweigla. Po stranách oltáře stojí u paty sloupů sv. Šebestián a sv. Roch. Do středu oltáře je vsazena skleněná skříňka s ostatky sv. Rozálie. Součástí interiéru kostela je rovněž renesanční křtitelnice s českým nápisem: „Nenarodí-li se kdo z vody a Ducha svatého, nemůže jíti do království Božího“. Autorem vnitřní výmalby je malíř a ilustrátor Felix Jenewein (1857-1905), rodák… číst dále
První známá písemná zmínka o vsi a pozdější obci pochází z roku 1414. Kostel sv. Rozálie byl postaven v rokokovém, tedy lépe řečeno v pozdně barokním, slohu. K dokončení stavby došlo patrně v roce 1769. Autorem projektu stavby byl nejspíše stavitel, architekt a zeměměřič Jan Karel Hromádko (1735-1805), rodák z Prostějova, který byl ve službách Dietrichsteinů na jejich mikulovském panství a postavil zde několik kostelů. Rod Dietrichsteinů byl významným donátorem stavby. Současně s kostelem byla postavena ve stejném slohu fara. Roku 1853 byla provedena celková rekonstrukce, při níž bylo instalováno nové vybavení. Autorem vnitřní výmalby je malíř a ilustrátor Felix Jenewein (1857-1905). Poslední celková obnova kostela a fary byla dokončena v roce 2009. Kostel sv. Rozálie je kostelem farním v místní farnosti, která je však administrována excurrendo z Mikulova. Fara nyní slouží jako penzion.