kostel sv. Mikuláše

Ve 14. století byl patrně rozšířen presbytář a zaklenut jedním polem gotické křížové žebrové klenby; ve štítu na jejím svorníku je znak s motivy hroznu a vinařského nože. Asi v 15. století byl goticky přestavěna. Roku 1510 byl kostelík upraven. Léta Páně 1582 byla stavba rozšířena a přestavěna na kostel rovněž s patrociniem svatomikulášským. V době, kdy v Perné žila početná novokřtěnecká komunita a na Moravě převládala náboženská tolerance, chrám přijel vysvětit 27. června 1583 olomoucký biskup Stanislav II. Pavlovský. Kostel sloužil jako farní. Po třicetileté válce však byla farnost pro nedostatek kněží opuštěna a podřízena mušovskému faráři. Na přelomu 17.-18. století byl kostel barokně upraven, byla zaklenuta loď a v lodi i kněžišti byla rozšířena okna. Podle nápisu na varhanách byla roku 1696 nově vystavěna hudební kruchta, později přeměněná v 1. polovině 19. století. Římskokatolická farnost v Perné byla obnovena v roce 1761. Z této doby pravděpodobně pochází také současná jednopatrová barokní farní budova. K roku 1762 (nebo 1769) byla postavena nákladem obce kostelní věž vysoká 42,5 m pojící se s věžovitou přístavbou. Při obnově po požáru roku 1799 byla zřejmě vystavěna sakristie. Současná sakristie vznikla roku 1899 a ta původní byla změněna na kapli. V kostele se zachovala gotická klenba z konce 15. století s kolčím štítem. Z nejstarší, snad pozdně románské či raně gotické svatyně z druhé poloviny 13. století, se dochovaly obvodové stěny lodi. Otvory po zhlaví trámů při koruně stěn svědčí o tom, že loď byla původně plochostropá. Ve venkovní nice na jižní straně kostela je vsazena pozdně barokní socha Madony s dítětem. Ve výklenku nad portálem hlavního vstupu je umístěna starší, vrcholně barokní socha patrona kostela – sv. Mikuláše. Hlavní oltář pochází z roku 1909 z dílny tyrolských řezbářů, ústřední socha sv. Mikuláše je však dílem barokního sochaře Ignáce Lengelachera..