
Zakonzervovaná a udržovaná ruina bývalé papírny na vodní pohon na pravém břehu řeky Dyje v překrásném prostředí národního parku Podyjí leží nedaleko známé vinice Šobes. Lokalita mohutného meandru řeky Dyje kolem Šobesu je nazývána obecně Devět mlýnů a je tomu tak proto, že v minulosti se zde nacházelo hned devět mlýnů na vodní pohon za sebou. Mlýn zvaný Papírna byl šestým z nich. Z původního rozsáhlého areálu několika budov, jimž dominoval jak vodní mlýn, tak papírna, dnes zbyly jen od roku 2015 zakonzervované zříceniny objektu papírny a obnovený vodní náhon. Komplex se nachází na břehu Dyje při žluté turistické značce, která směřuje z Hnanic, přes Papírnu, Sealsfeldův kámen až do Znojma.
Největší koncentrace těchto obydlí a provozů byla v oblasti současných tzv. Devíti mlýnů.Nejstarší zmínka o vodních mlýnech zde pochází z roku 1497 a je z listiny krále Vladislava II. Jagelonského znojemským klariskám. Ačkoliv se hovoří o lokalitě, kde by mělo být devět mlýnů, všechny na pravém břehu řeky, badatelé lokalizovali pouze šest objektů. Odhadují, že zbylé tři objekty ležely níže po proudu a zanikly do 16. století v důsledku častých povodní. Do roku 1945 se zachovaly ze šesti mlýnů jen čtyři. I nad těmi se však stahovala zlá mračna. S nástupem komunistické diktatury byla kolem hraniční řeky Dyje zřízena neprostupná a hlídaná tzv. železná opona, v důsledku jejíž výstavby bylo zlikvidováno mnoho staveb včetně cenných historických památek. Tak tomu bylo i v případě zbylých mlýnů v Devíti mlýnech. Nejlépe dopadl areál mlýnu Papírny, ze kterého se alespoň zachovalo větší torzo hlavní budovy. Ostatní objekty takové štěstí neměly. Zbylo po nich jen několik rozházených cihel, zídek, sklípků nebo torz náhonů, ale především pomístní jméno a s krajinou spjaté šumící jezy. Z majitelů mlýnu jsou jmenovitě známí Lantzenberger a Lauer. Ve 20. letech 20. století zakoupil objekt brněnský podnikatel Potouček, který provoz přestavěl na papírnu..