
Několik málo výrazných pozůstatků kamenných zdí a náznak bývalého vodního náhonu, toť vše co dnes může turista nalézt na místě někdejšího rozlehlého mlýnského areálu při řece Dyji, v samém srdci Národního Parku Podyjí, která v těchto místech tvoří dominantní meandr kolem slavné vinice Šobes. Judexův, či také Baštův mlýn, byl jedním z celkem devíti mlýnů v tomto údolí, podle kterého se této oblasti i skalní vyhlídce nad bývalým mlýnem říká "Devět mlýnů". Do dnešních dní se však podařilo lokalizovat pouze šest z těchto devíti mlýnů.
Judexův mlýn je zároveň důležitou křižovatkou turistických tras - červené, která vede z vinice Šobes přes bývalý Gruberův hotel a dále do Havraníků, a žluté, která podél řeky pokračuje na bývalý mlýn Papírna. K mlýnu se turista dostane nejlépe právě po těchto trasách, nebo jednoduše po zpevněné cestě přímo z Hnanic, které jsou vzdáleny necelé 2 km vzdušnou čarou, ačkoliv samotný zaniklý areál mlýna spadá pod katastr sousední obce Havraníky.
Na místě můžete spatřit především výrazné kamenné zbytky začátku bývalého vodního náhonu, samotné místo, kde se nacházelo mlýnské kolo a poté klenutý kamenný tunel, kterým náhon za mlýnským kolem protékal. Dále jsou to kamenné zídky podél řeky a několik terasních zdí bývalých budov přisazených ke svahu se vstupem do zachovalého zaklenutého sklepa, místnosti, vysekaného do svahu a skály. Část někdejšího areálu zabírá mladší budova údajné čerpací stanice se zavlažovacím potrubím pro okolní pole, postavená někdy před rokem 1994.
Další křídlo pak stávalo podél náhonu. Nezávisle na budově mlýna pak dále v řadě podél cesty k Hnanicím stály další zděné hospodářské objekty jako kolárna, stodola, kůlny,... Naproti mlýnu, přes dvůr, do svahu pak byly postaveny další hospodářské objekty, jejichž některé místnosti byly jako sklípky zasekány i do skály. Severně od mlýna, podél již opět otevřeného náhonu pak byly zeleninové zahrady a směrem k mlýnu Papírna pak ovocný sad. Údajně měla být součástí zdejšího provozu i pila. V roce 1930 měl mlýn jedno kolo na tzv. střední vodu a průtok vody náhonem 3 m3/s. Spád pouze 1,8 m a výkon 20 k..
Až do roku 1945 byl mlýn plně v provozu a funkční. Poté to šlo s mlýnem rychle z kopce. Patrně v rámci kolektivizace, rušení soukromých provozů a vzniku přísně střeženého pohraničního pásma se mlýn už v roce 1952, dle starších leteckých snímků, nacházel v ruinách a zcela bez střech. Tak rychle dokázala tehdejší doba znehodnotit tak významný provoz a památku. Do konce 60. let 20. století už pak zbylo z mlýna opravdu jen pár zdí..