
Z gotického minoritského kláštera se zachovalo přízemí severozápadního ramene křížové chodby, část vnitřní zdi jihozápadního ramene a přízemí severovýchodního křídla. Z kostela se zachovala část podélných obvodových zdí chóru asi do dvou třetin své původní výšky. Jihovýchodní zeď kostelní lodi stojí v téměř celé své výši. Ta navazuje plynule na zeď chóru. V patře se do prostoru někdejší kostelní lodi otevírají dva lomené oblouky arkády.
Kláry. Od poloviny 14. století se pro oba kláštery vžil společný název „monasterium Sanctae Marie“ podle společného kostela zasvěceného Nanebevzetí P. Marie. Roku 1494 celý areál poškodil velký požár, ale již roku 1498 byl obnovený kostel po opravě znovu slavnostně vysvěcen. V roce 1534 v klášteře pobývali jen tři členové minoritského řádu. Proto byla přijata nabídka františkánského provinciála a do kláštera byli uvedeni františkáni. V druhé polovině 16. století se klášter opět ocitl v hluboké krizi a pobývalo zde jen velmi málo řeholníků a řeholnic. V letech 1584 a 1594 klášter vyhořel a při obnově pomáhalo i město. V době stavovského povstání byli řeholníci i jeptišky z kláštera vypuzeni, po bělohorské bitvě se opět vrátili. V roce 1782 byl klášter klarisek dekretem císaře Josefa II. zrušen. O dva roky později došlo k uzavření i františkánského kláštera. Majetek pak připadl náboženskému fondu. Poté byl kostel odsvěcen a v roce 1840 stržen. Zbytek budov byl využíván pro vojenskou vychovatelnu, krajský soud, potom i jako byty pro sociálně slabé. V roce 1947 se klášterní budovy uvolnily a byly upraveny pro potřeby Jihomoravského muzea ve Znojmě, které zde sídlí dodnes..