Louka

Uprostřed zbylých průčelí byly situovány dvě mohutné hranolové věže. Východní věž, obrácená ke klášteru, měla funkci vstupní brány. Pravděpodobně západní z věží byla vystavěna stavitelem Mikulášem ze Sedlešovic a pojmenována po staviteli hradu, opatu Přibyslavovi. V jejím patře byla vysvěcena kaple sv. Barbory. Nejpozději do konce 16. století byla i východní a západní průčelí dostavěna budovami, které obě věže pohltily. Přesto ještě ve 2. čtvrtině 18. století obě věže tvořily dominanty hradu. Na vedutě kláštera z této doby je hrad zobrazena jako čtyřkřídlá budova se dvěma výraznými věžemi. Západní věž vystupuje nad hřeben východního křídla a je zakončena jehlancovou střechou. Věž západní tvoří mohutnou stavbu s bosovanými nárožími, kterou zakončuje jednoduchá atika. Krom patrového jižního křídla jsou ostatní budovy dvoupatrové a výškově sjednocené. Do nádvoří je východní křídlo otevřeno arkádami. Později v polovině 18. století byl objekt hradu výškově sjednocen, věže strženy a komplex získal jednoduchou barokní podobu.

Poté co opevněný klášter neodolal roku 1425 nájezdu husitů, kteří jej vyplenili a vypálili, započala obnova budov s důrazem na pevnostní složku. Ve 30. až 40. letech 15. století přistavěl k areálu kláštera opat Přibyslav pravidelný čtyřúhlý pozdně gotický hrad, který měl v době nepokojů poskytnout řeholníkům dostatečné bezpečí a ochránit klášterní majetek. Za opata Šebestiána Freitaga po r. 1575 byl stavebně obnoven celý klášter s konventem, kostelem i hradem. Na konci 17. století byl hrad opět upravován a severním křídlem spojen s klášterními budovami konventu. Projekty na přestavbu komplexu od významných rakouských architektů F. A. Pilgrama a J. L. Hildebrandta z poloviny 18. století se bohužel již nepodařilo v úplnosti realizovat. Stavba byla zahájena roku 1748, ale realizována však byla pouze polovina původního záměru. V roce 1784 byl klášter Josefem II. zrušen, převeden do majetku náboženského fondu a posléze utilitárně využíván jako správa panství, byty, kasárna, továrna na tabák a ženijní akademie. V roce 1827 bylo loucké panství i s objekty kláštera prodáno rodině Libenbergů. Ti si budovy nového objektu upravili na své sídlo (nazýváno tzv. Novým zámkem) a staršího hradu na správní účely (nazýván tzv. Starým zámkem). V roce 1851 byl celý komplex prodán státu. Starý zámek byl upraven na byty důstojníků a tzv. Nový zámek opět na kasárna. Armádě klášter sloužil i po 2. světové válce. Využívání armádou znamenalo pro klášter nelítostnou devastaci, ze které se areál nevzpamatoval ani po r. 1990, kdy jej armáda opustila. Od té doby je snahou nalézt pro areál bývalého premonstrátského kláštera důstojné využití a prostředky na náročnou památkovou obnovu.