
Jihomoravský městys Višňové (německy Wischenau) se nalézá na samém konci Jevišovické pahorkatiny. Leží asi 22 km severovýchodně od Znojma, 18 km jihozápadně od Moravského Krumlova a 30 km východně od Moravských Budějovic. Je zároveň vinařskou obcí ve Znojemské vinařské podoblasti.
Višňové je poprvé písemně zmiňováno v roce 1234. Místní tvrz v té době byla v majetku domácího rodu Jana a Matouše z Višňové. Právě Jan z Višňové pravděpodobně patřil k členům družiny Přemysla Otakara II. v čase jeho působení na Moravě. Predikát z Višňové je jeden z nejstarších na Moravě. Višňové bylo roku 1528 povýšeno na trhové městečko a historický status městyse (městečka) mu byl vrácen roku 2007. Nyní v něm žije asi 1100 obyvatel. Městysem prochází silnice II/400 z Moravských Budějovic do Miroslavi.
Větrné kolo stojí při severozápadním okraji zástavby městyse poblíž silnice do Moravských Budějovic.
Spiegela-Diesenberga nechal kolo postavit roku 1910 u vídeňské filiálky drážďanské továrny Rudolfa Braunse Herkules. Od doby montáže až do první poloviny 40. let 20. století větrná turbína pracovala samostatně, poté fungovala společně s elektromotorem až do roku 1948, kdy došlo ke konečnému zastavení provozu. Obec větrné kolo rekonstruovala v 2. polovině 90. let minulého století. Větrné kolo má 16 plechových lopatek uložených ve dvojitém prstenci, prstenec lopatek je nesen 6 dvojitými výztuhami upevněnými ve středovém kloubovém držáku s ložisky pro osu kola; na kloubový držák je uchyceno kormidlo a dvě ploutve; tyčový držák kormidla je možno na kloubu otočit o 90° a tím zastavit provoz kola. Stožár je ocelová příhradová konstrukce o čtvercové základně; jejím středem až po středový držák osou konstrukce prochází trubka táhla pro vodní čerpadlo. Oproti konstrukci obdobného větrného kola ve Vedrovicích toto táhlo nemá vodící kladky, nýbrž kluzná ložiska z trubek většího průměru. Větrné kolo je udržováno jako technická památka, která je zapsána od roku 1958 ve státním seznamu kulturních památek..