Levín

Výhled do okolí je možný jen čtyřmi okny v tlusté zdi zvonice a jen pro dospělé návštěvníky – děti musíte vyzvednout. Přístup z městyse je po sice strmé, ale krátké cestě. Vzhledem k vykácenému porostu na vrcholu je pěkný rozhled do krajiny i z prostoru pod rozhlednou..

Na druhé straně hlubokého údolí Úštěckého potoka je druhý ostroh, na němž stával středověký hrad. Cesta k hradu vede od městečka na jih. Na vrcholku jsou zachovány nepatrné zbytky hradebních zdí, nejlépe pak zděný čtyřúhelníkový pozůstatek vnitřních zdí nepravidelného půdorysu, patřící objektu neznámého určení. Trosky tohoto hradu se zachovaly ve větší míře až do 19. století. Ještě v roce 1833 bylo vidět sklepy, zdi a schody. Tehdy byla přestavěna mohutná, dosud zachovaná zvonice, postavená r. 1699 ze zdiva levínského hradu. V r. 1878 zkoumal prof. Krause trosky hradu a nalezl ještě pískovcové části gotických oken, klenebních žeber, několik zbraní a dvě lebky. V nynějším barokním kostele v Levíně se zachoval kamenný klenební svorník s reliéfem Iva z doby po r. 1260, známý jako „levínský kocour“. Okolo lva jsou nepravidelně roztroušena nejasná písmena nebo znaky, o jejichž výklad se vede již více než sto let spor. Podle posledního výzkumu prof. Mareše jde o cyrilský nápis „Kristus vždy vítěz“ a reliéf lva jako symbol Krista. Stejně však může jít i o erbovní znamení prvních držitelů Levína Markvarticů, nebo jejich vedlejší větve Michaloviců, kteří měli ve znaku rovněž lvici. Zjistit alespoň hlavní dějinný vývoj tohoto hradu není zatím prakticky možné. Je především naprostý nedostatek pramenů a tam, kde se jméno Levín uvádí, vzniká pochybnost, zda jde o tento hrad. Proto jsou v dosavadní chudé literatuře o něm tak rozporné zprávy. Předem je třeba vyloučit tvrzení, že Levín patřil mezi obce, které r. 1169 dal johanitům král Vladislav II. Levín uvedený v jeho listině je dnešní Libov u Ústí nad Labem. August Sedláček se domníval, že zmíněný „levínský kocour“ je zobrazením erbu Heřmana z Ralska (1174–1197) nebo jeho syna Beneše (1197–1222). Při průzkumu trosek hradu v r. 1878 byly však nalezeny jen některé gotické stavební články, takže je málo pravděpodobné, že by zde stál již románský hrad, který podle A. Sedláčka „patřil k nejstarším hradům zděným“. Jediným nepřímým dokladem o zdejším hradu je zápis z r. 1538, podle něhož Jan Sezima ze Sezimova Ústí prodal „kus lesu k vinici na vykopání v hradišti pod Levínem“. Lze vyslovit pouze domněnku, že první opevněné sídlo v Levíně mohlo vzniknout nejdříve za prvního známého člena rodu Michaloviců, Beneše Okrouhlého (1217–1222), syna Beneše Markvartice, který seděl na dosud neznámém sídle, jímž by mohl být i Levín. Jeho syn Beneš Pyšný pak již držel jihočeský Velečín a vybudoval buď sám, nebo spíše jeho syn Jan v Pojizeří rodový hrad Michalovice (1256). Michalovicové totiž zcela určitě získali území okolo Levína nejpozději v druhé polovině 13. století, ale možná již dříve, právě za uvedeného Beneše Okrouhlého. Levín byl pak postaven jako hrad střežící toto jejich území. Pod ochranou nového hradu vzniklo nejen městečko Levín, ale i blízký Úštěk, ležící na jedné z významných cest. Když se těžiště moci Michaloviců přeneslo do Pojizeří, sídlili na levínském hradě asi jen jejich úředníci, zvláště když v blízkém Úštěku vznikl někdy v polovině 14. století hrad, kam se postupně přesouvalo i těžiště této části michalovického panství. Nicméně se Levín jako lokalita objevuje v pramenech poprvé až r. 1352, kdy je uváděn jako sídlo farnosti. O hradu není žádná zmínka. Levínský hrad zanikl nejpravděpodobněji za husitských válek, r. 1422, v době bojů o nedaleký Žižkův hrad Kalich. Držitelem levínského hradu byl patrně v této době Jan z Michalovic, řečený Michalec, aktivní činitel strany podjednou. Dobytí a poboření Levína, které klademe do této doby, odpovídá i tomu, že nalezené gotické články jsou vesměs ze 14. století. V nejstarším seznamu úštěckého panství z r. 1426, které je zřejmě totožné s bývalým levínským panstvím, se uvádí již jen ves Levín. Vyplývá z toho, že městečko Levín zřejmě bylo rovněž těžce poškozeno, takže kleslo na pouhou ves, a levínský hrad není dokonce uveden vůbec. Také v žádném dalším pramenu o Levíně se hrad již nikdy nepřipomíná. Definitivní soud o vzniku a době trvání levínského hradu však bude moci vyslovit jen podrobný archeologický průzkum..

Viděti na ní lvici starodávného slohu, asi v 12. neb 13. století vytesanou, a několik písmen jako rozházených, jichž smysl není zřejmý. Poněvadž je zvíře ve skoku, majíc kočičí hlavu nazpátek a k pozorovateli obrácenou a ocas též kočičí vztyčený, říká se mu Levínský kocour. Pravděpodobně je to erb buď Heřmana z Ralska (1174-1197) aneb syna jeho Beneše (1197-1222), kteří snad zdejší kostel založili. Na konci ostrohu, na němž Levín stojí, vypíná se hůrka na všechny strany příkrá, na níž stojí zvonice l. 1699 vystavěná. Na vrchu téže hůrky, dříve uměle urovnaném, teď však rozkopaném, stával hrad, jak lze souditi nejen z pověsti, nýbrž i ze zbytkův nedávno objevených. Rozkopali totiž část hradiště a přišli při tom na zbytky stavení, z nichž o bývalém rozdělení nelze nic hádati. Hrad tento zajisté patřil k nejstarším hradům zděným. Jestiť poloha již k tomu volená, aby tu byl napřed hrad a potom ves, jež snad byla plaňkami k němu přihrazena. Jeho nejstarší nám známí držitelé byli páni z Michalovic, kteří jej záhy opustili a sídlem tohoto panství vzmáhající se Úšť učinili. Již v nějstarším seznamu Úštského panství l. 1426 čte se toliko ves Levín..