
Tvrz v Moravských Prusech můžeme směle označit za zaniklou, přestože se stále ještě dá vysledovat náznak centrálního pahorku i příkopu, který ho obtáčel. Tvrz stávala v rovinné poloze a zdá se, že měla obvyklé utváření centrálního jádra obtočeného příkopem a jistě i vnějším valem. Pro obranu to nebylo nějak výhodné místo, ale odpovídá zcela běžným sídlům své kategorie. Mnohaletá zemědělská orba srovnala tvrziště téměř do roviny, ovšem při bližším ohledání, pokud je pole bez porostu, je zřetelně okem vidět náznak vyvýšení centrálního pahorku s převýšením téměř 1 m vůči okolí a kolem něj se táhne mírná propadlina po příkopu. Toto je však patrné především na jižní straně, jinde to chce přidat více představivosti. Hodně zřetelná je taky odlišná barva zeminy v místě pahorku, která má díky kulturní vrstvě výrazně tmavší barvu a je poměrně hojná na keramiku. Naopak bývalý příkop je světlejší barvy a umocňuje tak orientaci… číst dále
Počátky tvrze a její vznik můžeme spojit s dobou konce 14. a začátku 15. století. V té době došlo ke sjednocení vsi, neboť před touto dobou byla rozdělena na díly. První zmínka o Prusech (ovšem ne o tvrzi) pochází z roku 1349, kdy díl vsi držel Nedvídek z Voděrad. Po Prusech se psali před rokem 1368 také bratři Jakub Konček, Janek, Ctibor a Janáč, díl jim tedy jistě patřil. V roce 1384 se po Prusech psal Myslibor z Radovesic. Na začátku 15. století drželi většinu již vladykové z Melic. Tvrz se výslovně zmiňuje v roce 1491 v souvislosti se Znatem z Melic a Prus a dále v roce 1510 a 1516 při převodu Pernštejnům. V této době snad byla ještě využívaná, ale v roce 1548 se již ale ve výčtu zboží nezmiňuje a dá se usuzovat, že zanikla po připojení k pernštejnskému panství, přesto že se jako pustá zmiňuje výslovně až v roce 1591.
Jižně od irského hlavního města Dublinu se rozkládá nejrozsáhlejší irské pohoří Wicklow, v češtině na internetu zmiňováno jako Viklovské hory. Stejnojmenné hrabství Wicklow má v Irsku přezdívku Irská zahrada. Pohoří je z Dublinu snadno přístupné, může nás proto zajímat jak se tam dostat a kam se vypravit.
Před hodným časem jsem vás zde provázel historií kdysi slavného mariánského poutního místa Skoky u Žlutic. Jeho osudy jsme opustili ve 30. letech 20. století, kdy se nad ním a nad celou zemí začaly stahovat černé mraky okupace a války. Ty paradoxně pro obec velké změny nepřinesly, o to víc ji však zasáhly události poválečné.
Víte, že Pražský hrad je největším obývaným hradním areálem světa? Ano, je tomu skutečně tak, a my Češi, můžeme být na symbol své státnosti právem hrdi. Naše kroky dnes ale povedou daleko za hranice Česka, až k objektu, jenž se v pomyslném žebříčku osídlených hradních gigantů usadil na místě druhém. Nachází 30 kilometrů od Londýna a za svou historii poskytl domov již 39 anglickým panovníkům. Řeč je o původní dřevěné pevnosti, pozdějším středověkém hradu a nynějším světově proslulém zámku nesoucím jméno Windsor.
Ani jsme se nenadáli a první měsíc roku 2022 je pryč. S přelomem ledna a února býval dříve spojován velmi důležitý pohanský svátek Imbolc (čti Imbolk), jenž je dnes pro mnohé lidi už pouze velkou neznámou. Býval to významný svátek světla, naděje, nového počátku a příslibu pokračování života. Staří Keltové a později i Slované jej slavívali za soumraku 1. února. A proč slavili počátek za soumraku? Pro tyto národy nebýval totiž počátkem dne východ Slunce, nýbrž jeho západ. I později, za dob křesťanství, se tento svátek tak úplně neztratil, ale přešel i do jejich tradic jako svátek Hromnice (2. února).
Trenčianské Teplice jsou velmi oblíbené lázně uprostřed lesů Strážovských vrchů a bývají nazývané „perlou Karpat.“ Jsou jedním z mála lázeňských měst, které si zachovala svůj původní lázeňský charakter. Zdejší lázně nedávno prošly důkladnou rekonstrukcí a na pěší zóně najdete nejenom historickou lázeňskou architekturu, ale taky moderní budovy. Chloubou lázeňského města je lázeňský dům Hammam a také krásný lázeňský park. Můžete také navštívit hrad Beckov, který stojí na vápencové skále nad řekou Váhem a městečkem Beckov. Hrad Beckov patřil v minulosti k nejluxusnějším šlechtickým cílům ve střední Evropě, a i když je dnes již zříceninou, působí skutečně majestátně.
Na hradní skále Trenčianského hradu je římský latinský nápis z období Římské říše, který je nejstarším nápisem na Slovensku a býval taky nejstarším nápisem v tehdejším Československu. Majestátní Trenčianský hrad patří k nekrásnějším hradům na Slovensku a jeho mohutná Matúšova věž je výraznou dominantou celého kraje. Z podhradí Trenčianského hradu se na řece Váhu vyvinulo město Trenčín s mnoha historickými a kulturními památkami.