pivovar

Vařilo se z ječmene, ovsa i z pšenice. Původní pivo vařené v raném středověku bylo sice nechmelené, ale ochucené různými aromatickými látkami, např. vřesem, dobromyslí, šalvějí, rozmarýnem, melisou, meduňkou, levandulí, jalovcem apod. První zmínku o pěstování chmelu máme z roku 768 z dopisu Pipina Krátkého a u Slovanů je doložen písemnými doklady v 10. a 11. století. Archeologové dokázali přítomnost planého chmele již v mladší době kamenné. V Čechách byl chmel pěstován prokazatelně ve 12. století, ale jeho sběr byl pravděpodobně staršího data. Zprvu se chmel pouze sbíral a až později pěstoval. Pivo se vařilo nejprve podomácku a až ve 14. století se rozšířily specializované pivovary a sladovny. Ve městech bylo běžné, že právo vařit pivo měl téměř každý měšťan. Nevařili jej však všichni. Někde si postavili společný pivovar nebo přispěli na obecní a ve vaření se střídali. Některá piva byla výborná a vyvážela se dokonce do zahraničí, některá měla nevalnou chuť. Poddaní měli tu smůlu, že museli pít pivo od své vrchnosti. Pivo se vařilo z chmele a sladu, který se dělal z pšenice. Tomuto pivu se říkalo bílé nebo bledé a bývalo silnější, husté, málo sladké a nepříliš hořké. Naproti tomu pivo připravované z ječného sladu bylo nazýváno tmavé, což neznamenalo, že by bylo černé, ale rozdíl byl v odstínu. Nebylo tak silné – na rozdíl od pšeničného, po němž bylo těžší opilství. Jak již bylo řečeno, pivo bylo základní potravinou, naši předkové jej pili ráno jako dnes pijeme kávu či čaj. Též se z něho připravovali polévky nebo se přidávalo do jídla, a také se z něj vyráběl ocet. Pokud zkyslo, byla z něj vypálena kořalka..

Prvním dokladem o jeho existenci je odhad ceny lišnického statku, sestavený z popudu Alžběty Doroty Švábovny, která jej roku 1704 koupila. Soupis majetku uvádí v zařízení pivovaru pouze dvě opotřebované kádě a postrádá varnou pánev. Paní Alžběta, spolu se svým manželem Janem Arnoštem Údrčským z Údrče, vaření piva obnovila, protože dominikální katastr dokládá v letech 1749, 1752 a 1756 várky 90 sudů ročně. To představuje produkci převedenou na současné míry 223,2 hl. Josefínský katastr z roku 1789 vykazuje roční výrobu 218 a 1/3 sudu, tj. 541,47 hl. Výnos byl 4 zlaté za sud, tedy 873 zlatých a 20 krejcarů. Změna přišla po roce 1799, kdy statek koupili tři sedláci z Chebu a za jejich hospodaření pivovar opět zpustl. Teprve o deset let později obnovil vaření piva chomutovský starosta Jakub Dobrauer. Roku 1811 zde byl sládkem Čech Jozef Moravský. Roku 1846 vařil pivovar na jednu várku 12 sudů (29,76 hl), ale není známo kolik jich vyprodukoval za rok. Přesné údaje nám přinesly statistické tabulky mosteckého okresu z roku 1861. Podle nich lišnický pivovar vyrobil ročně 1248 nových rakouských věder piva, což je pouze 706,25 hl. Příjem z tohoto množství činil 4992 zlatých a z vedlejších produktů dalších 250 zlatých. Za tento rok pivovarníci zaplatili 16,8 zlatých výdělkové daně, 37,35 zlatých daně důchodové a 1454,34 zlatých daně potravní. Teprve další majitel, průmyslník František Preidl, který pivovar vlastnil od roku 1866, jej o devět let později důkladně přestavěl a rozšířil. Kapacitu zvýšil až na 4100 hl při 102 až 103 várkách za rok. Tento údaj pochází z roku 1888. Roku 1889 ale zemřel a pivovar zdědil vrchní ředitel jeho skláren v České Kamenici Alois Staňka. Za něho vařil pivo další český sládek Jan Nečásek a o rok později vyrobil dokonce 5000 hl. To je bohužel poslední zpráva o lišnickém pivovaru. Roku 1905 již sloužil jako sýpka na obilí. Dnes je celý objekt ve špatném stavu a určen k prodeji..