
Tvrz se nachází na okraji města Letohradu uprostřed přírody. Sídlo vzniklo pravděpodobně na konci 13. století, v 16. století pak byla tvrz přestavěna na renesanční zámek. Po odstěhování šlechty z Orlice v roce 1650 na kyšperecký zámek, byl objekt upraven pro hospodářské účely. Koncem 20. století byly do areálu tvrze přistavěny autodílny a objekt tvrze 40 let chátral. V roce 2008 Tvrz Orlici zakoupila společnost EYWAN s.r.o., která zahájila práce pro obnovu celého areálu. Po dokončení revitalizace v červnu 2012 vznikl na východě Čech nový turistický cíl, který návštěvníkům nabízí nejen prohlídku opravené Tvrze s originálním gotickým a renesančním sklepením, sbírkou zbraní, funkční historickou knihtiskařskou dílnou a dalšími expozicemi, ale i restauraci, středověkou krčmu a ubytování (otevřena je prohlídková trasa A - Zámecký okruh, B - Knihařská dílna a kniha, C - Kouzelný les a D - Archeologie). Historický objekt s vzácně zachovalými stavebními částmi z období gotiky, renesance, baroka a klasicismu je kulturní památkou. Zajímavé je především neporušené sklepení z doby vzniku tvrze, nově objevené zdivo původní přízemní části, které naznačuje původní větší čtyřprostorový objekt. Zachovalá figurální sgrafitová výzdoba na vnější omítce renesanční věži zámku potvrzuje výjimečnost tohoto sídla mezi venkovskými sídly v celých Čechách. Pod současnou podlahou se skrývá původní hradební zeď tvrze z konce 13. století o šířce 2,1 m a byl objeven 400 let utajený středověký sklep. Při archeologickém průzkumu bylo nalezeno velké množství fragmentů kachlů ze všech stavebních období tvrze. Také nálezy nástěnných maleb z druhé poloviny 16. století nemají v celém regionu východních Čech za posledních 60 let obdoby.
Tvrz prvně připomínaná v predikátu Ivana z Orlice v souvislosti s lánovou vsí Orlicí v roce 1361. Po roce 1406 získali tvrz do majetku Strachotové z Kralovic po něm Ludvík Suda z Řeneč. Po roce 1650 byla tvrz využívána k hospodářským účelům jako sýpka.
Hospodářský dvůr byl zrušen kolem r. 1924 a většina okolních budov byla zbořena. Po roce 1968 byla budova využívána jako sklad. Dnes je její část obydlena.
Po něm seděli tu Dobeš z Přepych a Všech z Rohova, po je-jichžto smrti (okolo r. 1393) spadly dědiny jich Orlice a Mistrovice na sty, krále, a král udělil je Tvochovi, strážci královskému. Tvoch psal se potom z Orlice a ještě r. 1406, 17. června nového kněze ke kostelu zdejšímu podával. Právem dědickým připadla Orlice Mikuláši z Orlice (synu Trochovu ?), jenž se stal kanovníkem kostela Vyšehradského a r. 1415, 17. dubna taktéž právo podací při zdejším kostele provozoval. Kdy vešli v držení Orlice Strachotové z Královic, již ani v tomto kraji osedli nebývali, není nám známo. První z toho rodu na Orlici, Strachota starší, připomíná se r. 1406; Michal Strachota na Orlici obdržel r. 1516 zástavní právo na Kyšperk a Mladkov a připomíná se posleze v tituláři roku 1534 vydaném. Syn jeho byl Jan mladší, jenž se v tituláři r. 1534 spolu s nějakým Bohuslavem, oba však seděním na Orlici připomínají, držel potom Orlici sám a vložil r. 1544 dne 6. listopadu přiznání ve dsky, že drží Orlici zámek, dvůr popi., ves s podacím a v Mistrovici dvory km. s řekou Orlicí. Jan měl manželku Salomenu z Ronovce, kteréž byl již před shořením desk (r. 1541) 200 kop na "tvrzi Orlici" s příslu-šenstvím věnoval. Kromě toho jí ještě dluh 200 kop nad věno přijatých na témž zboží zapsal. Rád honil, a když přes zápověd' s chrty na gruntech Rotneckých a Jankovských jezdil, měl proto soud s Mikulášem z Bubna. Mimo zboží Orlické držel od žam-pašska v zástavě vsi Mistrovice a Lubník s poplužím Vernířovským, díl to zboží Mladkovského, jejž byl otec jeho Michal od jiných zástavných držitelů získal. žil ještě r. 1553. Synové Janovi byli Michal, Burjan a Hynek; onino dva let mající, tento ještě nezletilý. Všichni bratří obnovili si roku 1555 dne 18. listopadu vklad zámku Orlice se zbožím. Z bratří těchto ujal Burjan Orlici, prodal však r. 1565 dne 11. srpna (vkl. 4. října) "zámek Vorlici" s dvorem při zámku, s pivovárem, mlýnem ná-chlebním, se svršky a dobytky, ves, v Mistrovicích c. t. m., a vsi zá-pisné Kunčice a Vernéřovice s dvorem v Kunčicích Sudovi z Řeneč, J. M. C. radě, za 2500 kop gr. č. Suda držel Orlici několik let, a ná-sledoval po něm syn jeho Petr Suda Řenecký z Řeneč. Tento zemřel r. 1592, zůstaviv vdovu Dorotu z Lipan a dítky nezletilé. Soud zemský dal sice nyní poručenství nad sirotky sestře zemřelého Johance Sudovně z Řeneč, avšak tato prohlédajíc k tomu, že jsou sirotci ještě zrostu malého, a že by od mateře dobře a náležitě opatrováni byli, r. 1592 dne 11. října od dotčeného poručenství upustila a je Dorotě odevzdala. Dorota Sudova z Lipan ještě r. 1615 z Orlice berně zemské odváděla, z čehož poznávati lze, že ještě nikdo ze sirotků k letům svým nepřišel; avšak před bitvou Bělohorskou držel již Orlici Jetřich Suda Řenecký z Řeneč, jenž pojal k manželství Annu Kobylkovnu z Kobylého, vdovu po Ham-zovi Bořkovi ze Zábědovic na Morašicích a Nedělišti, a s ní také v držení věna jejího na Morašicích zapsaného vešel. Povstání r. 1618-1620 se sice jen ve skrovné míře súčastnil, ale přece tolik, že naň mohlo proto saženo býti; k prosbě jeho udělil mu císař Ferdinand roku 1628 dne 18. března pardon na takovou výminku, aby Suda pokutu v penězích zaplatil, ale ani to nemohl Suda učiniti, protože za tehdejších běhů válečných nastávala veliká nouze o peníze hotové. Zemřel r. 1638, zůstaviv dceru Dorotu Annu, jíž byl poručníkem bratr zemřelého Albrecht. Řečená slečna vdala se za Adama Mikuláše Vitanovského z Vlčkovic, jenž byl pánem na Uhersku i c. k. a soudu purkrabského radou a r. 1646 hejt-manem kraje Hradeckého; v tomto posledním úřadě byl císařem opět r. 1647 stvrzen. Když potom r. 1650 manželé dotčení panství Kyšperské koupili, připojeno jest k němu zboží Orlické na věky, nicméně se posud zachovává při dskách zemských způsob, vedlé Kyšperka jmenovati také statek Orlický. O pozdějších osudech zámku není nic známo.