Lanškroun

Za Kostků z Postupic v druhé polovině 15. století bylo východní křídlo zbořeného kláštera augustiniánů s kapitulní síní a částí křížové chodby upraveno pro občasný pobyt majitelů (Kostkové drželi Lanškroun od r. 1451) a snad i jako sídlo hospodářského úředníka. Toto kostkové sídlo, které v sobě konzervovalo část klášterní stavby, tvoří západní trakt dnešního zámku. Při kostkovských úpravách byl pravděpodobně odbourán presbytář kapitulní síně. Pro hospodářské příslušenství zámku bylo využito i části západního křídla klášterní stavby v sousedství kostela, dnes však zcela zaniklé. Sídlo Kostků v Lanškrouně se poprvé připomíná v r. 1507 v listině Viléma z Pernštejna, který bylo poručníkem Anny a Markéty Kostkové. Již tehdy bylo nazýváno zámkem.

V r. 1507 sňatkem Markéty Kostkové s Vojtěchem z Pernštejna získali lanšperské panství i s Lanškrounem Pernštejnové. Nejprve zde vládl Vojtěch, po jeho smrti v r. 1534 převzal panství Vojtěchův bratr Jan z Pernštejna. Ten byl nucen pro dluhy v r. 1544 prodat značnou části Lanšperska Petrovi Bohdaneckému z Hodkova, ponechal si pouze Lanškroun s 12 vesnicemi. Zámek se v této době stal i správním centrem tohoto zbytku lanšperského panství. Ale ani Lanškroun Jan z Pernštejna dlouho neudržel a ještě před smrtí (U 1548) ho dal do zástavy Václavovi z Boskovic. Od Václavova nástupce Albrechta Černohorského z Boskovic vyplatil zástavu v r. 1561 syn a dědic Jana z Pernštejna Vratislav z Pernštejna. Když v r. 1564 získal od dědiců Petra Bohdaneckého z Hodkova i Lanšperk, došlo opět ke spojení Lanšperka a Lanškrouna, ale správa celého panství zůstala již v lanškrounském zámku a také v Lanškrouně. Zda došlo za Pernštejnů k přestavbám a rozšiřování starší stavby Kostků z Postupic, není známo. Když v r. 1588 Vratislavův syn Jan z Pernštejna prodával lanšpersko-lanškrounské panství Adamu Hrzánovi z Harasova, je lanškrounský zámek popisován jako zčásti kamenná, zčásti kamenná, zčásti dřevěná budova s mnoha pokoji. Při zámku byla štěpnice a poblíž dvůr.

Adam Hrzán z Harasova významně zasáhl do stavebního vývoje lanškrounského zámku. Za nového majitele na rozdíl od doby Pernštejnů byla v zámku umístěna nejen správa rozsáhlého lanšperského panství, ale sloužil i jako sídlo majitele. Proto Adamovi původní stavba nevyhovovala a přistoupil k její renesanční přestavbě. Západní jednopatrové křídlo Adam Hrzán pouze upravil, nově byl zřízen vstupní portál a průjezd do nevelkého dvora za zámkem. Zcela nově bylo vybudováno jižní dvoupatrové křídlo, které má již čistě renesanční ráz. V této době se obě křídla výškou i zastřešením odlišovala. Upraven byl i prostor západně od zámku. Zděné hospodářské budovy, které vznikly ze starších klášterních budov, spolu s nově založenou zahradou vytvořily první zámecké nádvoří, oddělující zámek od ostatní městské zástavby. Celý tento prostor byl uzavřen zdí a vstup byl pouze branou umístěnou na konci dnešní Školní ulice. Hrzánovskou přestavbu lanškrounského zámku připomíná především vstupní portál. Zde je umístěn letopočet 1601, kdy byla přestavba ukončena, a erb Adama Hrzána s erbem jeho manželky Anny ze Sulevic. Z této přestavby pocházejí i zachovalá okenní a dveřní renesanční ostění.

Adam Hrzán z Harasova neblaze proslul svým vztahem k poddaným. Omezoval práva měšťanů, zvyšoval dávky. To vyvolalo spory, které vyvrcholily v r. 1593, když Adam nechal uvěznit několik lanškrounských měšťanů v zámku. Soudní spory mezi lanškrounskými měšťany a Adamem Hrzánem se táhly až do jeho smrti v r. 1619. V tomto roce všechna Adamova panství převzali jeho tři synové Zdeslav, Vilém a Jan. V r. 1620 si otcovské statky rozdělili a Lanškroun připadl Vilému Hrzánovi z Harasova. Vilém však ještě v témže roce zemřel a jeho dědicem se stal Zdeslav Hrzán. Poddaní odmítli novému majiteli složit slib věrnosti. Po soudním jednání k tomu byli donuceni, ale Zdeslav musel omezit nově zavedené platy a roboty. Ale již v r. 1622 Zdeslav Hrzán znepokojený odporem poddaných i tím, že byl podezříván z účasti na stavovském povstání v l. 1618 – 1620, prodal lanšpersko-lanškrounské panství Karlovi z Lichtenštejna. V kupní smlouvě – podobně jako tomu bylo již v r. 1588 – je panství děleno na část lanšperskou a část lanškrounskou. K lanškrounské části patřilo město Lanškroun se zámkem a 12 vsí.

Karel z Lichtenštejna zemřel v r. 1627 a lanškrounské panství spolu s dalšími lichtenštejnskými statky převzal jeho syn Karel Eusebius. Za jeho vlády prožil Lanškroun hrůzy třicetileté války. V r. 1639 se pokusili město dobýt Švédové, ale útok byl odražen. Proto si Švédové vybudovali nad městem, těsně na česko-moravské hranici u dnešní vsi Mezilesí (dříve Laudon) zvláštní opevnění, jehož zbytky se nazývají Švédské šance. Odtud potom znepokojovali široké okolí, až se jim v r. 1643 podařilo dobýt i samotný Lanškroun. Oba švédské útoky značně poškodily zámek i město. A co nezničili Švédové, zničil v r. 1645 velký požár, jehož obětí se stal i zámek s přilehlým kostelem.

Obnovu vyhořelého zámku zahájil Karel Eusebius z Lichtenštejna už v 50. letech 17. století současně s obnovou kostela. Obnova zámku byla však ukončena až v r. 1716, jak svědčí letopočet a lichtenštejnský erb nad vstupní branou. Při lichtenštejnských úpravách byly odstraněny rozdíly mezi jižním a západním křídlem, obě křídla byla zarovnána na stejnou výšku a společně zastřešena valbovou střechou. K význačným změnám došlo v rozčlenění interiérů hlavní zámecké budovy. K východnímu konci jižního zámeckého křídla byla přistavěna další prostá jednopatrová barokní budova a vybudovány přízemní hospodářské budovy v nádvoří za zámkem při městských hradbách. Současně byly opraveny i hospodářské objekty na prvním nádvoří před hlavní zámeckou budovou. Barokně bylo přestavěno bývalé západní křídlo klášterní budovy a v jeho přízemí zřízen nový průjezd do prvního zámeckého nádvoří. Opravený zámek však sloužil již jen jako sídlo správy lanškrounského panství, jako obydlí úředníků a lanškrounských farářů. Nástupce Karla Eusebia z Lichtenštejna († 1684) Jan Adam Ondřej z Lichtenštejna chtěl opět v Lanškrouně sídlit, ale lanškrounský zámek mu nevyhovoval. Proto v r. 1698 zahájil stavbu nového zámku mezi Lanškrounem a Rudolticemi.

Posledním feudálním pánem lanškrounského panství byl Alois Josef z Lichtenštejna. Za něho v r. 1843 k panství kromě města a zámku Lanškrouna náležela ještě dvě města, jedno městečko a 51 vsí. V r. 1858 postoupil Alois Josef z Lichtenštejna hospodářské budovy na prvním zámeckém nádvoří, v nichž až do r. 1848 byla umístěna patrimoniální správa panství, městu. Většina budov i zeď uzavírající první nádvoří byly po r. 1858 zbořeny a celý areál upraven jako druhé náměstí (dnes Jiráskovo). V místech budovy, která pocházela ze západního křídla původní klášterní stavby, byla postavena nová školní budova (dnes základní škola). Těmito úpravami zámecká budova splynula s ostatní městskou zástavbou. Interiéry zámku sloužily v druhé polovině 19. a na počátku 20. století jako kanceláře správy lanškrounského velkostatku.

V rámci pozemkové reformy po první světové válce získalo zámek v r. 1928 od Jana II. z Lichtenštejna město Lanškroun, v jehož vlastnictví je dosud a stále slouží zejména potřebám městské správy. V r. 1934 byly v části budovy umístěny sbírky městského muzea a městský archív. Muzejní prostory se však podstatně rozšířily až v r. 1951, kdy byl celý zámek zpřístupněn veřejnosti. V l. 1958 – 1971 byla provedena generální oprava zámku. V nově upravených gotických prostorách přízemí západního křídla byla umístěna obřadní síň MNV, v prvním patře byla zřízena výstavní a koncertní síň. Muzeum bylo umístěno v interiérech jižního křídla. Při opravě dostala zámecká budova novou hladkou fasádu, v níž byly zdůrazněny gotické a renesanční prvky stavby.

Hospodářské budovy v nádvoří sloužily do r. 1980 potřebám okresní vodohospodářské správy.

Roku 1992 bylo zrekonstruované muzeum znovuotevřeno pro veřejnost, v dalších letech bylo rozšiřováno na další zámecké prostory.

Zámek stojí na Jiráskově náměstí. Je to dvoukřídlá budova, krytá nízkou valbovou střechou. Západní křídlo je jednopatrové, jižní dvoupatrové. K východnímu konci jižního křídla přiléhá jednopatrový přístavek. Na severní straně sousedí se zámkem kostel.