dělostřelecká tvrz Adam

stavební podúsek v této oblasti, kterému velel mjr. stav. Antonín Lajtkep. Stavbyvedoucím byl npor. stav. ing. Karel Šafer, kterého později nahradil ve funkci por. děl. ing. Jaroslav Kruliš. Stavba rozsáhlého podzemí a sedmi tvrzových objektů byla svěřena státně spolehlivé firmě, která zvítězila v řádném výběrovém řízení. O Adam se jich ucházelo celkem sedm. Vítězem konkursu se stala nakonec firma Dr. ing. Kapsa a Müller z Prahy. Této společnosti byla rovněž zadána výstavba tří sousedních izolovaných pěchotních srubů (K-S 37, K-S 38 a K-S 46). Dělostřelecká otočná věž byla projekčně řešena déle, a proto byla zadána dodatečně až 14. července 1937. Celá stavba měla býti dokončena v řádné lhůtě 24 měsíců a zadávací částka byla stanovena na 32 305 498,82 Kč.18

Ve dnech 26. května až 1. června 1937 proběhla betonáž prvního srubu K-S 38 a jako poslední byl vybetonován 6. až 12. srpna 1938 objekt dělostřelecké otočné věže. Dne 30. září 1938 odpoledne obdržela velitelství sborů rozkaz MNO, který předala podřízeným útvarům. Rozkaz zněl: "Zařiďte ihned, aby ženijní skupinový velitelé vašeho úseku zastavili veškeré práce ne těžkém opevnění. Je nutno připraviti pro každý případ oddíly pro odmontování cenného zařízení tj. zbraní, strojů, spojovacích přístrojů, filtrů, optických přístrojů atd. Velitelé hraničářských pluků sestaví ihned oddíly schopného personálu k odmontování tohoto zařízení. Je v zájmu věci, aby v případě potřeby bylo odstraněno co nejvíce materiálu. Demontážní oddíly vašeho pluku sestavte ze schopného personálu a případný nedostatek mechaniků, strojníků, montérů apod. vyžádejte si okamžitě od velitele nejbližšího útvaru. K odbornému dohledu a technickému řízení práce použijte personálu ŽSV... Známost tohoto opatření a jeho účel omezte na nejmenší počet důstojníků. K dopravě vašich rozkazů použijte výhradně kurýrů. Rozkaz k případnému provedení demontáže bude vydán zvlášť." 23

Tento archivní materiál nejlépe dokládá jak se vyvíjela situace těsně po krizovém září 1938. Ustupující jednotky VI. praporu 19. pluku při svém odchodu do vnitrozemí odvezly většinu vybavení a proviantu tvrze a co nestihly z opevnění odvést, to zničily nebo poškodily. Na podzim 1938 začali důstojníci Wehrmachtu na tvrzi zkoumat účinky ostřelování z děl nejtěžších ráží. Stopy po těžkém dělostřeleckém bombardování jsou dodnes dobře patrné především na dělostřeleckém srubu K-S 45 nebo K-S 39 a také třeba na K-S 40. Trhání zvonů a kopulí byla tvrz ušetřena neboť jak jsem již uvedl žádný zvon se do září 1938 osadit nepodařilo. Po válce a únoru 1948 byly mohutné dělostřelecké tvrze shledány jako neefektivní a nepočítalo se s nimi ve vojensko - strategických plánech československé lidové armády. Tvrz Adam obsadila čs. armáda pro svoje účely v roce 1956 a její rozlehlé podzemní prostory přeměnila ve vojenská skladiště. Podzemí bylo rekonstruováno a současnosti se jeho podoba blíží podzemnímu systému tvrze Hanička. V dnešní době se tvrz Adam nalézá ve vojenském prostoru, a proto není povolen civilním osobám přístup ani na její povrchovou část. Dne 30. září 1938 odpoledne obdržela velitelství sborů rozkaz MNO, který předala podřízeným útvarům. Rozkaz zněl: "Zařiďte ihned, aby ženijní skupinový velitelé vašeho úseku zastavili veškeré práce ne těžkém opevnění. Je nutno připraviti pro každý případ oddíly pro odmontování cenného zařízení tj. zbraní, strojů, spojovacích přístrojů, filtrů, optických přístrojů atd. Velitelé hraničářských pluků sestaví ihned oddíly schopného personálu k odmontování tohoto zařízení. Je v zájmu věci, aby v případě potřeby bylo odstraněno co nejvíce materiálu. Demontážní oddíly vašeho pluku sestavte ze schopného personálu a případný nedostatek mechaniků, strojníků, montérů apod. vyžádejte si okamžitě od velitele nejbližšího útvaru. K odbornému dohledu a technickému řízení práce použijte personálu ŽSV... Známost tohoto opatření a jeho účel omezte na nejmenší počet důstojníků. K dopravě vašich rozkazů použijte výhradně kurýrů. Rozkaz k případnému provedení demontáže bude vydán zvlášť." 23

Tento archivní materiál nejlépe dokládá jak se vyvíjela situace těsně po krizovém září 1938. Ustupující jednotky VI. praporu 19. pluku při svém odchodu do vnitrozemí odvezly většinu vybavení a proviantu tvrze a co nestihly z opevnění odvést, to zničily nebo poškodily. Na podzim 1938 začali důstojníci Wehrmachtu na tvrzi zkoumat účinky ostřelování z děl nejtěžších ráží. Stopy po těžkém dělostřeleckém bombardování jsou dodnes dobře patrné především na dělostřeleckém srubu K-S 45 nebo K-S 39 a také třeba na K-S 40. Trhání zvonů a kopulí byla tvrz ušetřena neboť jak jsem již uvedl žádný zvon se do září 1938 osadit nepodařilo. Po válce a únoru 1948 byly mohutné dělostřelecké tvrze shledány jako neefektivní a nepočítalo se s nimi ve vojensko - strategických plánech československé lidové armády. Tvrz Adam obsadila čs. armáda pro svoje účely v roce 1956 a její rozlehlé podzemní prostory přeměnila ve vojenská skladiště. Podzemí bylo rekonstruováno a současnosti se jeho podoba blíží podzemnímu systému tvrze Hanička. V dnešní době se tvrz Adam nalézá ve vojenském prostoru, a proto není povolen civilním osobám přístup ani na její povrchovou část..

Objekt K-S 44 určený pro minometnou věž byl projekčně upravován ještě v průběhu září 1938, a proto se nezačalo ani s jeho hrubou betonáží, proběhly pouze zemními práce a došlo k vylamování šachty pro napojení s podzemím. Z plánovaného počtu pancéřových prvků se podařilo osadit pouze zvony do izolovaných pěchotních srubů K-S 37 (3 kusy), K-S 38 (3 kusy) a K-S 46 (2 kusy) a nebýt osudného září 1938 byly by osazeny ještě na podzim téhož roku i dva zvony a jedna kopule do tvrzového pěchotního srubu K-S 39. Tvrzi scházely především ale hlavní dělostřelecké zbraně (kasematní houfnice vz.38), které jak jsem uvedl v jedné z předcházejících kapitol z důvodu zpoždění ve vývoji a výrobě se do žádného z dělostřeleckých objektů v československém pohraničí nedostaly. Hlavní zbraň tvrze - dělostřelecká otočná a výsuvná věž také nebyla instalována, čímž se stal objekt nebojeschopný a vzhledem ke svému specifickému poslání nemohl vyzbrojen ani nouzově. Chybějící dělostřelecká výzbroj byla ale provizorně řešena alespoň u dělostřelecký srubů, a to pomocí zastaralých horských kanónů vz. 15 ráže 7,5 cm umístěných po třech v dřevěných přístřešcích před sruby. V případě K-S 43 byly situovány hned před ochranný příkop a před nepřátelským pozorováním je chránila dřevěná konstrukce připomínající z dálky stodolu. U druhého dělostřeleckého srubu vzhledem k složité situaci na staveništi před ním nebylo možné umístit nouzovou dělostřeleckou výzbroj přímo k němu, a proto se nalézalo postavení trojice horských kanónů o několik stovek metrů dále v prostoru mezi pevnůstkami č. 235 a 236 druhého sledu lehkého opevnění.22

Z obdobných důvodů jako u dělostřelecké otočné věže se nepodařilo osadit ani pancéřovou kulometnou věž do objektu K-S 40. Vchodový objekt byl z trojice bezpečnostních vrat zabezpečen pouze vraty mřížovými, scházela ještě padací a zasouvací vrata. Pro výše zmíněné nedostatky ve výzbroji byly všechny objekty vybaveny pouze kulomety vz. 26 a vz. 37 a protitankovými kanóny vz. 36..

Je nutno připraviti pro každý případ oddíly pro odmontování cenného zařízení tj. zbraní, strojů, spojovacích přístrojů, filtrů, optických přístrojů atd. Velitelé hraničářských pluků sestaví ihned oddíly schopného personálu k odmontování tohoto zařízení. Je v zájmu věci, aby v případě potřeby bylo odstraněno co nejvíce materiálu. Demontážní oddíly vašeho pluku sestavte ze schopného personálu a případný nedostatek mechaniků, strojníků, montérů apod. vyžádejte si okamžitě od velitele nejbližšího útvaru. K odbornému dohledu a technickému řízení práce použijte personálu ŽSV... Známost tohoto opatření a jeho účel omezte na nejmenší počet důstojníků. K dopravě vašich rozkazů použijte výhradně kurýrů. Rozkaz k případnému provedení demontáže bude vydán zvlášť." 23

Tento archivní materiál nejlépe dokládá jak se vyvíjela situace těsně po krizovém září 1938. Ustupující jednotky VI. praporu 19. pluku při svém odchodu do vnitrozemí odvezly většinu vybavení a proviantu tvrze a co nestihly z opevnění odvést, to zničily nebo poškodily. Na podzim 1938 začali důstojníci Wehrmachtu na tvrzi zkoumat účinky ostřelování z děl nejtěžších ráží. Stopy po těžkém dělostřeleckém bombardování jsou dodnes dobře patrné především na dělostřeleckém srubu K-S 45 nebo K-S 39 a také třeba na K-S 40. Trhání zvonů a kopulí byla tvrz ušetřena neboť jak jsem již uvedl žádný zvon se do září 1938 osadit nepodařilo. Po válce a únoru 1948 byly mohutné dělostřelecké tvrze shledány jako neefektivní a nepočítalo se s nimi ve vojensko - strategických plánech československé lidové armády. Tvrz Adam obsadila čs. armáda pro svoje účely v roce 1956 a její rozlehlé podzemní prostory přeměnila ve vojenská skladiště. Podzemí bylo rekonstruováno a současnosti se jeho podoba blíží podzemnímu systému tvrze Hanička. V dnešní době se tvrz Adam nalézá ve vojenském prostoru, a proto není povolen civilním osobám přístup ani na její povrchovou část. V současnosti probíhá rekonstrukce izolovaných pěchotních srubů K-S 37 a K-S 46.