kostel sv. Jana Křtitele

Janu Křtiteli. Řada gotických kamenických detailů z bývalého kostela byla zazděna do hřbitovní zdi, kde jsou dodnes a jsou památkově chráněny. Patrona původního kostela připomíná ještě sloup sv. Prokopa s figurálním reliéfem, dílo neznámého autora z r. 1710. Sloup stojí na protější straně silnice a je od roku 1958 památkově chráněn. Historické prameny se v údajích o původním kostelu rozcházejí. Některé uvádějí, že původním záměrem stavby v roce 1384 byla kamenná tvrz a další z roku 1412 popisuje stavbu jako kostel. Starý kostelík byl 22 metrů dlouhý, 9,5 metrů široký a jeho součástí bylo presbyterium, sakristie a márnice na hřbitově. Kolem kostela se nacházel hřbitov s nízkou vstupní stavbou. Podle zachovaných fotografií měl tento zděný kostel presbytář o čtvercovém půdorysu. Presbytář byl klenutý žebrovou klenbou křížovou a uzavřený třemi stranami osmiúhelníku s nepravidelně zaklenutými žebry. K severní straně presbytáře přiléhala klenutá sakristie. Loď měla plochý dřevěný strop. Nedílnou součást kostela tvořila kruchta s varhanami. Průčelní věž s předsazeným dřevěným podbitím kryla střechu ve tvaru stanu. Celý kostel zdobily fresky. Jeho podoba je známa dnes jen z dobových fotografií a modelu v lanškrounském muzeu. Gotický kostel začal postupně chátrat a přestal postačovat zvyšujícímu se počtu věřících v Damníkově. Správa obce měla tedy k řešení dané situace dvě možnosti: velmi nákladnou rekonstrukci stávajícího objektu nebo ještě nákladnější výstavbu kostela nového. Rada obce se rozhodla pro výstavbu nového kostela. S jeho stavbou se mělo původně započít už v roce 1830. Po prvních setkání se pozvolna začalo svážet stavební dříví, ale po provizorním zastřešení chrámové lodi a věže místní farníci ztratili zájem a z příprav sešlo. Roku 1853 byl dokonce vypracován stavební plán nového kostela. Celou záležitostí se přestali zabývat až do roku 1885, kdy mělo dojít ke generální opravě chrámu za 15 tisíc zlatých. Změny navržené roku 1888 architektem R. Vomáčkou nebyly knížetem z Liechtensteinu přijaty. Po dlouhých letech jednání s knížetem se nakonec zdejší farníci roku 1892 rozhodli postavit nový kostel. Kníže slíbil uhradit dvě třetiny nákladů, proto v roce 1895 byl původní kostel zbořen a podle plánů liechtensteinského architekta Karla Weinbrennera se začal budovat současný kostel v novogotickém slohu. Stavba byla zadána lanškrounskému staviteli Seifertovi. Stavba začala v červnu 1895 a nový kostel byl vysvěcen v červenci 1898. Vznikla impozantní budova ze zlatavého pískovce. Ve 20. století ještě došlo k různým rekonstrukcím, například střechy. Celý objekt kostela je složen z presbytáře, hlavní lodě, sakristie, hlavní a vedlejší věže. Na jeho výstavbu bylo použito mnoho mohutných bloků kamene pískovce. Na západní straně kostela stojí hlavní a vedlejší věž. Hned vedle vedlejší věže je umístěna otevřená předsíň, která dotváří půdorys kostela. Kryje hlavní vstup do kostela. Vnější plášť kostela je osazen několika druhy oken a členěn horizontálně podokenní římsou. Vertikální členění vytváří odstupňované opěrné pilíře, které jsou kryté zkosenými stříškami. Okna jsou hrotitá nečleněná gotickou okenní kružbou a sdružená lomená okna s jednoduchým ostěním. Hlavní a boční vchody do kostela uzavírají masivní dvoukřídlé dveře osazené do kamenné zárubně s tvarovaným horním překladem. K východní části lodě je připojen presbytář s půdorysem nepravidelného šestiúhelníku. Závěr presbytáře je zaklenut paprsčitou klenbou s jednoduchým svorníkem. Další pole klenby je zaklenuto křížovou klenbou. Žebra jsou ukončena na konzolách kuželovitého tvaru. Sakristie má obdélníkový půdorys a obdélníkový vstup. Vítězný oblouk se zkosenými hranami odděluje hlavní loď od kněžiště. Prostor nad hlavní lodí je zaklenut stoupající křížovou klenbou s žebry. Žebra pozvolna přecházejí do opěrných pilířů v obvodovém plášti objektu. Součástí interiéru kostela je kruchta s varhanami, které roku 1898 postavil Wilhelm Brauner (1851-1939), varhanář z Uničova. Pod kruchtou se nacházejí arkády lomeného oblouku. Pod hlavní věží kostela se nachází otvor pro Ducha svatého s hvězdicovou čtyřcípou klenbou. Součástí hlavního oltáře je oltářní mensa. Obraz na hlavním oltáři pochází ze starého kostela a je prací neznámého malíře z Orlických hor. Výrazným prvkem je novogotická kazatelna přístupná po schůdcích. Kamenná kazatelna má řečniště s nohou a je opatřena stříškou. Kostel sv. Jana Křtitele je kostelem farním a konají se v něm bohoslužby jednou za dva týdny. Římskokatolická farnost Damníkov je však administrována excurrendo z farnosti Česká Třebová. Kostel není památkově chráněn..