sochy svatých

Hodnotný doklad barokního sochařství 1. čtvrtiny 18. století. Jedná se o raný příklad kultu světce před jeho svatořečením. Asi lze oprávněně uvažovat o spojitosti s bezprostředními přípravami k beatifikačnímu procesu, který byl zahájen na jaře roku 1715. Socha byla naposledy restaurována roku 1992. Postava světce je v životní velikosti, světec je v obvyklém pojetí, v kanovnickém rouchu s pelerínou, stojí na trojbokém podstavci s okosenými rohy. Okosení podstavce je tvarováno do volut, stočených u paty i pod římsou podstavce, plocha mezi volutami je reliéfně zdobená rozetou a rostlinným pásovým motivem. Barokní, autorsky neurčená pískovcová socha moravského mučedníka Jana Sarkandra pochází z r. 1722. Patrně ze stejné sochařské dílny jako socha sv. Jana Nepomuckého. Tvář budoucího světce vychází z jeho již tehdy ustálené fyziologické podoby. Socha je dokladem sílícího zájmu o tohoto moravského mučedníka. Socha byla naposledy restaurována roku 1992. Socha světce stojí na trojbokém podstavci s okosenými rohy. Okosení podstavce je tvarování do volut. Plocha mezi nimi je reliéfně zdobena rozetou a rostlinným pásovým motivem. Světec v rochetě, štole a zřaseném plášti, s biretem na hlavě tiskne pravicí k prsům klíč, v levici drží knihu uzavřenou na zámek. U levé nohy mu stojí andělíček s prstem na ústech. Postava je v životní velikosti. Jan Sarkander byl v roce 1859 blahořečen a roku 1995 v Olomouci svatořečen. Obě sochy jsou památkově chráněny od roku 1958.

Soubor dvou barokních soch je raný příklad kultu světců. Socha sv. Jana Nepomuckého byla zhotovena ještě před jeho svatořečením, pochází z roku 1714, svatořečen byl roku 1729. Navíc je zde ve spojení s moravským mučedníkem Janem Sarkanderem. Tato socha byla zhotovena dlouho před jeho svatořečením..