Sedlov

Kolem r. 1540 došlo k rozdělení obce. Jednu část jako samostatný statek vlastnil kutnohorský měšťan Jindřich z Vilémovic. Jeho sestry Anna a Kateřina jej prodaly r. 1559 Leonoře Hrabáňové z Přeruběnic a její dcera Anna jej r. 1575 postoupila svému manželovi Adamovi mladšímu Věžníkovi. Již v r. 1579 patřil statek Václavovi Vlkovi z Kvítkova, jeho syn Jan Jindřich jej r. 1600 prodal majiteli Ratboře Václavovi Voděradskému. Tvrz v Sedlově byla postavena někdy po vzniku samostatného zboží v polovině 16. století. Písemně doložená je však až r. 1607, kdy ji Václavova dcera Kateřina spolu i s dvorem prodala Mikulášovi Horňáteckému z Dobročovic. Sňatkem s jeho dcerou Marianou ji pak r. 1615 získal Adam Mírek ze Solopysk, kterému byl r. 1623 Sedlov i s tvrzí zkonfiskován pro účast na stavovském odboji. Ještě tentýž rok ji koupil Ondřej Horňátecký z Dobročovic. Během třicetileté války tvrz značně zpustla, vyhořela a byla vydrancována saským vojskem. Ondřejova dcera ji pak r. 1646 prodala Jindřichovi Kraftovi z Lammersdorfu. Od té doby zůstal Sedlov definitivně příslušenstvím Ratboře. Tvrz pustla, byla upravena na špýchar a r. 1986 zbořena. Zbytky zdí stojí v areálu dvora, v restitucích vráceného potomkům posledního majitele a nejsou obvykle přístupné. Malá ves Sedlov je v současnosti částí obce Ratboř.

V dotčeném roce dostaly se za díl Karlovi Kořenskému z Tere šova tvrz Sedlo od kamene vystavená, ale na větším díle „spustovaná,“ dvůr popl. dosti výnosný, pivovár pustý, ves, vsi Todeň, Něchov a Rankov. Později drželi Sedlo se Strádovem a jinými statky Jan Řepický ze Sudoměře († r. 1637) a dcera jeho Judita Kateřina vdaná po prvé za Josefa Arnošta Šrejnara z Roze neka,6) po druhé za nějakého z Řisnice(† r. 1662). Po smrti dotčené paní vznikly rozepře mezi Alžbětou, dcerou její, jíž byla statek svůj odkázala, a Janem Arnoštem synem, kterémuž roku 1667 na soudu zemském za právo dáno, tak že se potom v Sedlo a Strádov uvázal. Později přikoupen statek Sedlský ke Komařicům..