
Ochrana tohoto geologického objektu byla vyhlášena již v roce 1940 na podnět významného místního přírodovědce dr. A. Z. Hnízda. Přírodní památka má výměru 0,14 ha a nachází se v nadmořské výšce 405–428 m n. m. Má podobu skalnatého výchozu ve tvaru klínu vysokého cca 20 m a širokého v základně cca 10 m pod kostelem sv. Filipa a Jakuba. Základní horninou skály je magmatická brekcie (podle některých známek je považována za důsledek dopadu meteoritu, který má mimo jiné na svědomí i vznik vltavínů), ve které se nacházejí granáty, které skále daly jméno. Granáty mohou podle starší literatury dosahovat až velikosti vlašského ořechu, většinou jsou ale podstatně drobnější. Na rozdíl od nalezišť na severu Čech – kde se nachází polodrahokam pyrop – se zde nachází méně vzácný typ granátu – železnatohlinitý almandin (který se ve šperkařství využívá zejména v Orientu). V čerstvém stavu má nafialovělou barvu, navětralý je hnědočervený. Zrna almadinu jsou dobře patrná na výbrusu – tvoří černá zrna obklopená světlým jemnozrnným aplitem. Původně byla skála pravděpodobně daleko větší a dnešní stav je pouze zbytkem původního výchozu. Kamenem ze skály byly v minulosti dlážděny ulice Tábora a byl také použit do zdiva okolních domů.