
Z táborských hradeb je přístupná zejména východní část nad hrází Jordánu, mezi Střelnicí (resp. Šachovým pavilonkem) a Tržním náměstím, dále Holečkovy sady na severozápadě města. Po jejich linii vede i ulice Na parkánech od Kotnova podél jižního okraje starého města.
V průběhu 15. a počátku 16. století zde vybudovali asi nejdokonalejší opevnění přelomu středověku a raného novověku v Čechách. Zahrnovalo hlavní hradbu s linií bašt, parkánovou zeď a důkladně opevněné brány, z nichž nejvýznamnější byla tzv. Nová na rozhraní dnešních ulic Pražská a Palackého. Opevnění se dále rozvíjelo novými prvky za třicetileté války, Tábor plnil funkci jedné ze zemských pevností až do 18. století. Od 30. let 19. století byly postupně zdemolovány brány (s výjimkou vnější Hradské neboli Bechyňské – viz samostatné heslo – a empírové Mariánské), většina hlavní hradby i části parkánu. Řada bašt (včetně největší, tzv. Žižkovy – viz též samostatné heslo) se změnila na obytné domy či skladiště a dílny. Po roce 1945 došlo k rekonstrukcím a zpřístupnění souvislých úseků hradeb zejména na jižní a východní straně města..