Kotnov

Hrad lze zařadit mezi tzv. francouzské kastely – v tomto typicky českém provedení však věže nevystupovaly před hradbu a tudíž plnily více funkci pasivní a estetickou, nežli aktivní flankovací. Nejlépe dochovanou věží je ta okrouhlá v západním nároží, tzv. Kotnovská, která je dodnes dominantou města. Spodní část zhruba tří pater je raně gotická, vyšší část byla v 1. polovině 15. století přestavěna na účinnou bateriovou věž (považována nejstarší u nás), která doplňovala na svou dobu nesmírně moderní opevnění husitského města Tábora. Stáří nové nástavby této věže je však v posledních letech zpochybňováno datováním vzorků dřevěných trámů, které naznačují, že její přestavba možná proběhla až po požáru hradu v roce 1532. K jižní hradbě přiléhala budova ze 13. století, v 15. století vnitřně rozčleněná na tři místnosti – z prostřední byl vchod do podzemní únikové chodby. V jižní frontě hradu stála další okrouhlá věž, z níž se zachoval pouze zbytek, kompletně odkrytý při archeologickém výzkumu R. Krajíce v roce 2003. Za ní v nároží stával gotický palác, který dosahoval až k další čtverhranné velké věži, snad obytné, která o sílu zdiva vystupuje z hradby. Částečně se také dochovala čtverhranná věž v severozápadním nároží, která zřejmě střežila původní bránu. Na jih od ní byla k západní hrabě přiložena další budova. V roce 1908 bylo strženo severovýchodní nároží hradu, kam byla následně postavena pivovarská budova nerespektující původní půdorys. Někde v těchto místech byla R. Krajícem objevena další věž, rozměry odpovídající zachovalé Kotnovské věži v západním průčelí. V první fázi husitského budování byl hrad k městu přičleněn rovnou parkánovou hradbou s novou čtverhrannou branou směrem k městu. Z východu hrad obepínala městská hradba s parkánem. Hlavní vstup do města vedl podél severozápadní strany hradu menšími branami s věžemi. Druhá fáze husitského opevňování se pokusila začlenit hrad do moderní delostřelecké aktivní obrany města. Proto byla západní věž radikálně přestavěna. Kromě čtyř dělostřeleckých pater má nahoře ochoz se střílnami pro střelce z ručnic vyložený na konzolách. Je zde také arkýř pro kladku, kterou se děla vytahovala do jednotlivých pater. Parkán pod věží byl posunut dopředu a opatřen dalšími dělostřeleckými střílnami. Zároveň byla rozšířena směřem k věži i Bechyňská brána, která také získala dělostřeleckou obranu a zřejmě i stěžejkový padací most..

Archeologický průzkum hradu, vybudovaného v druhé polovině 13. století na skalnatém ostrohu mezi řekou Lužnicí a Rismenickým potokem umožnil rekonstrukci hradního areálu. Jeho půdorys měl tvar mnohoúhelníka s obvodovými věžemi. Poměrně nejlépe zachovaná, mírně zploštělá věž na jihozápadní straně (od 16. století zvaná Kotnov) byla zvýšena patrně již husity. Druhá věž na severovýchodě zanikla ve druhé polovině 16. století až na zlomek vklíněný do zdiva pozdějšího městského pivovaru, vestavěného do hradního komplexu v 17. století. Třetí obdélná věž na východě zanikla až na počátku 20. století. Neznámá zůstává vstupní brána. Severovýchodně od ní bývala pravděpodobně další hranatá věž. Z hlediska dějin válečnictví je pozoruhodná věž Kotnov systémem svých střílen. Před touto věží i před hlavní hradbou probíhal dodnes zčásti zachovaný parkán. Na severozápadní straně chránil hrad rozšířený parkán s vnější branou Bechyňskou, která se dodnes zachovala. Byl předsunut před vnitřní bránu Hradskou zbořenou v 2. polovině 19. století. Hrad oddělovaly od šíje hluboké příkopy na severovýchodní straně (kde bylo později založeno město) i na straně jižní, kde byl koncem 19. století objeven příkop vytesaný ve skále. Od počátku 16. století se tu budovaly místo starých koníren sýpky a spilka, počátkem 17. století městský pivovar a později, až do 70. let 19. století, došlo k řadě adaptací a přestaveb. Po dobytí a vyvrácení města Sezimova Ústí v r. 1420 táboři obsadili Hradiště a založili při něm město, zprvu ještě nazývané postaru Hradiště. Brzy však dostalo biblické jméno Hradiště hory Tábor. Současně s rychlou výstavbou města postupovalo i jeho zabezpečení. Na svahu byly plánovitě založeny dvoustupňové hradby. Nejníže obíhající parkánová zeď byla zpevněna předsunutými polygonálními, dovnitř otevřenými baštami. Na přístupové cestě od východu po šíji byla vystavěna trojitá brána s barbakánem (vnější – zbořená r. 1859, prostřední – stržená v r. 1836, a vnitřní – Pražská, která stála až do r. 1884) s mohutnou hranolovou věží. Kromě těchto bran zde byly ještě branky zvané Klokotská (zbořená po r. 1865) a nižší Bechyňská, dále fortny Velká (Klokotská, odstraněná po r. 1830) a Malá (Říční). Opevnění města Tábora, které bylo dokončeno do poloviny 15. století, představovalo slohově i fortifikačně jednotný útvar. Splývání s městským sídlištěm vedlo k postupnému zanedbávání a potlačování původních obranných prvků hradu zejména na severní straně. V l. 1645–1646 vznikl v souladu se současnou opevňovací teorií barokní bastion nasypaný z hlíny a krytý kamennou zdí. Po ztrátě vojenské funkce hradu nestálo od poloviny 19. století nic v cestě různým asanačním opatřením městské rady. Zbořením jeho východní části zanikl rozdíl mezi někdejším pevnostním areálem a městským sídlištěm. Kotnov dnes slouží jako vyhlídková věž a k tomu cíli byly upraveny komunikace spojením s Bechyňskou branou, jež plní funkci výstavních síní Husitského muzea..