
Kostel je přístupný během bohoslužeb, které se konají v pondělí a v pátek od 18.00, ve středu od 8.00 a v neděli od 9.05 (kromě třetí neděle v měsíci).
Průmyslový rozvoj započal počátkem 19. století, mocným impulsem byla stavba železnice z Železného Brodu roku 1875. Na pomezí Šumburku a sousedního Tanvaldu po obou březích Kamenice vznikla řada továren. Obě obce postupně stavebně splynuly, až do II. světové války však zůstávaly správně samostatné. Jedním z důvodů byla i odlišná národnostní situace: zatímco Tanvald měl téměř výlučně německojazyčné obyvatelstvo, v Šumburku převažovali Češi. Pozdější první český šumburský starosta Karel Pekárek byl i stavitelem zdejšího kostela. Základní kámen k němu byl položen 3. 12. 1898, stavba skončila vysvěcením 15. 8. 1901. Vznikl jednolodní novogotický kostel s vysokou věží u hlavního průčelí, která dominuje centru dnešního Tanvaldu. Od 28. 4. 1904 zde funguje samostatná farnost, předtím spadal Šumburk pod sice nedaleké, ale vzhledem k výškovému rozdílu obtížně dostupné Příchovice. Původně nesl kostel poněkud netradiční název Jubilejní kostel císaře Františka Josefa I. (základní kámen byl položen v roce 50. výročí jeho nástupu na trůn). Od roku 1918 se označuje jako kostel sv. Františka Serafinského (z Assisi), i když v den položení základního kamene se slaví svátek Františka Xaverského. Šumburk se i přes převahu českého obyvatelstva stal roku 1938 součástí Německem zabraného pohraničí. V letech 1942–45 byl spojen s Tanvaldem, po válce se nakrátko osamostatnil, roku 1948 obě města definitivně splynula. Kostel je vzhledem k odlehlé poloze tanvaldské svatyně (viz heslo) dodnes hlavní sakrální budovou města..