vodní nádrž Souš

Maximální hloubka vody přesahuje 20 m. Po přestavbě z let 1971-1974 slouží nádrž vodárenským účelům. Celá leží na katastrálním území města Desná..

Otto Intze (1843-1904) z univerzity v Cáchách. Ten vyprojektoval několik přehradních nádrží na západní straně Jizerských hor a v létě r. 1904 přijel na Tanvaldsko, aby prozkoumal situaci v povodí Kamenice na východě. Tehdy ho tam však postihla mozková příhoda, z níž se sice částečně zotavil, ale na konci téhož roku v Cáchách zemřel. Po jeho smrti byl polubenským Vodním družstvem osloven nový projektant, Ing. Wilhelm Plenkner (1848-1917) z Prahy, aby pokračoval v práci prof. Intzeho. Plenkner navrhl v r. 1906 celou soustavu přehrad v povodí Kamenice. Projekt zahrnoval výstavbu dvou přehrad na Černé a Bílé Desné propojených vzájemně štolou a pak dvě obdobně propojená vodní díla na Blatném potoce a Kamenici. Tato druhá část jeho plánů však nebyla realizována. V letech 1911-1915 byly tedy budovány současně přehrady na Černé i Bílé Desné. Dříve se v místě přehrady na Černé Desné nacházela dřevařská a sklářská osada Darre, poprvé zmiňovaná r. 1775. Koncem 19. století zde žilo ve 34 domcích 156 obyvatel. Tato osada však musela ustoupit výstavbě přehrady, která převzala její jméno. Český název Souš byl totiž zaveden až r. 1946 po vysídlení Němců. Obě přehrady v souběžných údolích byly dokončeny r. 1915, přehrada na Bílé Desné se však již dne 18. září 1916 protrhla. Neštěstí si tehdy v níže položené obci Desná (dříve Dessendorf) vyžádalo 65 lidských obětí, přičemž bylo zbořeno nebo poškozeno více než sto domů. Protržená přehrada již nebyla obnovena. Sousední přehrada Darre byla poté vypuštěna a v letech 1924-1927 důkladně prohlédnuta, opravena a vylepšena zesílením a zvýšením hráze. Byl též zřízen drenážní systém. K zadržování povodňových průtoků od té doby slouží pouze přehrada na Černé Desné, nyní zvaná Souš. Ta se po opravě stala vyhledávaným rekreačním místem nejen pro možnost koupání a rybolovu, ale též pro svou malebnou polohu mezi hlubokými lesy s množstvím žulových balvanů vystupujících z vody, která připomíná severská jezera. Tato etapa historie vodní nádrže skončila v letech 1971-1974, kdy bylo rozhodnuto o její přeměně na rezervoár pitné vody. V rámci této úpravy byl v sousední protržené přehradě vybudován malý vzdouvací jez a odběrný objekt na Bílé Desné, čímž je umožněno převádění části průtoku původní štolou z r. 1915 do nádrže Souš, pod jejíž hrází byla r. 1974 postavena úpravna vody. Po výstavbě vodárenského systému je od té doby nádrž zdrojem vody pro zásobování Tanvaldska, Železnobrodska a části Jablonecka pitnou vodou. Koupání a rybolov jsou tu proto zakázány a okolí je přísně chráněno. Kolem Souše vede opravená Soušská silnice, po které se mohou osobní automobily dostat přes Smědavu až do Bílého Potoka a Hejnic na druhé straně hor, ovšem jen během letní sezóny. V zimě je silnice uzavřena pro nemožnost chemické údržby vozovky. Někdejší zaniklou osadu Darre nahradila skupina vodohospodářských a rekreačních objektů nazývaná Souš..