kaple sv. Jana a Pavla

Pavlovi, kteří byli sťati pro víru v období pronásledování církve ve 4. století. Bývá nazývána v památkových katalozích také kaplí sv. Jana Nepomuckého a sv. Pavla, zřejmě pro sošku sv. Jana Nepomuckého, která se nacházela v průčelní nice. Kombinace těchto dvou světců ale neodpovídá liturgickým zvyklostem. Katalog litoměřické diecéze z roku 1997 ji uvádí jako zasvěcenou svatým rodným bratřím Janovi a Pavlovi. Pozdně barokní kaple pochází z počátku 19. století s trojbokým, volutovým štítem a sanktusníkem. Fasády s lizénami s přivěšenými čabrakami, v plochách segmentová okna, v hlavním průčelí segmentový vstup. Je to podélná stavba s trojbokým závěrem, pilastry a čabrakovými hlavicemi. Jedná se o neorientovanou zděnou hladce omítnutou stavbu postavenou na obdélném půdoryse na severní straně s trojbokým závěrem pod sedlovou, na severní straně zvalbenou střechou krytou břidlicí. Při jižním štítovém průčelí má střecha šestiboký sanktusník, dole pobitý břidlicí, s mědí pobitou stříškou zakončenou makovicí a pozlaceným kovaným jetelovým křížem. Na východní straně střechy je sedlový vikýřek. Štít je opatřen půlkruhovým vrcholem a nikou, ve které se ještě v 70. letech 20. století nacházela již zmiňovaná soška sv. Jana Nepomuckého, nad kterou byly umístěny hodiny. Interiér je sklenut valenou klenbou s lunetami. Je zde oltář a nacházely se zde také lidové obrazy světců. V závěru je zděný stůl. Oprava kaple proběhla již roku 1884 a další pak v letech 1999 až 2000. Kaple je dokladem vývoje drobné sakrální architektury. Byla zapsána do státního seznamu kulturních památek v roce 1964..