Lietava

Za věží se krčil hradní palác (severovýchodní část nádvoří) a nádvoří obehnané vysokou zdí přizpůsobenou tvaru skalního hřebene. Ve východní části jádra hradu byla na skalnatém jazykovitém výběžku umístěna gotická hradní kaple, dnes pouze polovina torza původní kaple. V průběhu staletí bylo i staré jádro hradu doplněno o mohutnou severní baštu (částečně sloužící jako obranný prvek a z části jako obytná prostora) a provozní a obytné budovy spojující palác se starou věží. Těmito budovami procházela i 2. hradní brána do jádra hradu, umístěná ve východní fasádě jádra hradu, pod kontrolou staré věže. Hradby a palácové budovy horního hradu byly v době renesance pohledově sjednoceny atikou. Horní hrad obklopuje na severozápadě, západě a jihu první velké předhradí, tzv. Střední hrad. Ten je tvořen mohutným nádvořím na západní straně jádra hradu. Severní stranu tohoto nádvoří tvoří torzo bývalých provozních budov s průjezdem bývalé brány do této části hradu a mohutná nárožní sz. bašta. Jižní část Středního hradu tvoří soubor palácových renesančních věžovitých budov v čele s Kinižiho palácem tvořícím nejjižnější a nejreprezentativnější část hradu (na zaobleném vnějším nároží dochován Kinižiho kamenný erb). Mezi palácovými částmi Středního hradu a starou věží v jižním čele Horního hradu je vměstnána úzká 2. brána Horního hradu. Východní stranu Horního hradu, respektive vně něj, doplnil v době renesance mohutný dělový několikapatrový bastion, který tvoří taktéž charakteristický prvek zříceniny. Na severní část Středního hradu navazuje 2. nádvoří Dolního hradu doplněné o zaniklou kruhovou baštu na severovýchodě a dělový bastion na severozápadě. Od 1. nádvoří Dolního hradu na západě je 2. nádvoří odděleno torzem branské budovy napojující se na mohutnou severozápadní kruhovou baštu Středního hradu. Samotnou nejjižnější část hradu tvoří mohutný bastion na skalnatém suku, doplněný o torzo půlkruhové bašty na severu. K tomuto bastionu přiléhá na západě mohutná branská budova (vstupní bašta) 1. hradní brány. Od přístupové jižní strany byl hrad oddělen mohutným ve skále vylámaným šíjovým příkopem a obranyschopnost pevnosti byla posílena ještě drobným předsunutým opevněním na skále před příkopem.

Pravděpodobnější však je, že hrad získal název podle říčky Rajčianky tekoucí nedaleko hradu. V minulosti se totiž nazývala Letava. Dle skutečnosti byl Lietavský hrad, označovaný někdy jako Bílý zámek, postaven ve 2. polovině 13. století jako správní a vojenské sídlo. Prvním známým vlastníkem byl rod Balašovců. Koncem 13. století hrad násilně zabral Matúš Čák Trenčianský. Lietava zůstala v jeho rukou po celou dobu Čákovy vlády. Po jeho smrti v roce 1321 připadly veškeré jeho majetky do rukou krále Karla Roberta a jeho syna Ludvíka, kteří tyto snadno nabyté majetky rozdávali mezi své přívržence a upevňovali si tak svou moc. Lietavu získal v polovině 14. století Štěpán Bebek z Plešivce za svou účast na vítězné výpravě do Itálie. Lehce nabytý majetek Bebekovci ztratili, když bylo prozrazeno spiknutí proti králi Zukmundovi Lucemburskému, které organizovali. Kupodivu si však přízeň krále časem získali zpět i se všemi svými majetky, které si udrželi až do vymření rodu v polovině 15. století. Lietava poté opět připadla králi. Ve 2. polovině 15. století daroval Lietavu král Matyáš Korvín svému přívrženci a oddanému vojenskému veliteli Pavlovi Kinižimu. Ten vlastnil i nedaleký hrad Strečno. Právě za Kinižiho byly na Lietavě provedeny velké stavební úpravy. Bylo vystavěno nové předhradí na severní straně ukončené mohutnou podkovovitou baštou. Do čela hradu, k přístupové bráně, byla vystavěna nová velká obytná věž (dodnes můžeme na jejím oblém nároží spatřit Kinižiho kamenný znak). Roku 1512 uděluje palatín Štěpán Zápolský hrad bratrům Kostkům ze Sedlece. Po bitvě u Moháče se Slovensko (Horní Uhry) potýkalo s dvěma králi, kteří si ně činili nárok. Ferdinandem I. Habsburským a Janem Zápolským. Petr a Mikuláš Kostkové byli příznivci druhého z nich. Ferdinand I. naopak lietavské majetky daroval rodu Báthoryů, aby tak oslabil Zápolského pozici. Vida, že si na jejich majetek začínají dělat nároky Báthoryové, přikročili Kostkové k opevňování hradu, který vybavili děly a tří set člennou posádkou. Lietavu nedobyl ani habsburský velitel Katzianer, ani o deset let později generál Mikuláš Thury. Bratři Kostkové nikdy Lietavu neztratili a vládli zde až do své smrti. Roku 1558 koupil hrad a panství Lietava František Thurzo, který hradu věnoval velkou pozornost. Z Itálie povolal nejlepší mistry a stavitele, kteří hrad rozšířili a přestavěli v renesančním slohu. Důraz byl kladen nejen na pevné opevnění, ale převážně pohodlí a reprezentaci svých majitelů. Lietava se tak změnila v sídlo s mnoha vzácnými freskami a malbami v interiérech, ale i vznešeným vnějším vzhledem. Po Františkově smrti zdědili hrad a panství synové František a Jiří. Po Františkově náhlém úmrtí se veškerého majetku ujal mladší Jiří. Za vlády Jiřího Thurza zažívalo panství největší hospodářský rozmach. Thurzové po velkolepé renesanční přestavbě přístupnějšího zámku v Bytči přesídlili tam, ale Lietava stranou jejich zájmu nezůstala. V době Bočkajovského povstání v roce 1605 Thurzové přesídlili zpět na Lietavu. Bočkajovci dobyli Bytču, ale při pokusu dobýt i Lietavu byli tvrdě odraženi. Jiří Thurzo získal brzy zpět i Bytču. Jiří Thurzo zemřel roku 1616. Jeho syn Imrich jej přežil jen o 5 let. Hrad poté spravovali 4 dědicové ve společném spoluvlastnictví. Rodinné šarvátky však na sebe nedaly dlouho čekat. O hrad ztrácela rodina zájem. Již roku 1689 se hrad uvádí jako prázdný a je v něm umístěn jen archiv. Během Rákocziho povstání obsadila Lietavu posádka kuruců. Rákocziho plukovník V. Vinkler nechal dokonce opravit lietavské hradby. Na jaře 1708 obsadil císařský generál Jan Pálffy Lietavu bez boje. Císařská posádka na hradě zůstala až do roku 1714. Dle soupisu z roku 1729 je zřejmé, že hrad již nebyl, až na vězení, obývaný a chátral. Hrad se stával snadným cílem zlodějíčků a drobných podnikavců, kteří si jeho zdi rozebírali na stavební kámen.

Anna Hrušovská ze Záblatě, 2.m. Brigita z Vršatca)

1531 – obléhání hradu Mikulášem Thúrym na příkaz Ferdinanda)

1556 – 1574 - František Thurzo (1. m. Barbora Kostková ze Sedlece, + 1561, 2.m. Kateřina Zrínská)

1574 - 1585 - Kateřina Zrínská (2.m. Emerich Forgách) /+ 1585/

1585 - 1617 - Juraj Thurzo (+ 1617) /m. Alžběta Czoborová/

1617 – 1621 – Emerich Thurzo (+ 1621)

1621 – 1626 - Alžběta Czoborová (vdova po Jurajovi Thurzovi, + 1626)

1626 – 1628 - dcery Alžběty Czoborové

1628 – panství rozdděleno na 4 části

okolo 1650 - 1684 - Juraj Szelepcsényi – ostřihomský arcibiskup

1696 – jezuité

1626 – 1649 - správajúcí direktor panstva – Gašpar Illésházy

1649 – 1650 - direktor Štefan Thokoly

1650 – 1652 – direktor Gabriel Illesházy

1652 – 1670 - Štefan Thokoly

1670 – 1673 - Mikuláš Draškovič

1673 – 1676 – Juraj Illesházy

1676 - 1713 – Juraj Erdody st. 1714 - 1758 – Juraj Erdody ml. 1759 – 1782 - uhorsko-královský erár

1782 - 1792 – Mikuláš Esterházy

1792 - 1861 – František Zichy

1861 – Rdmund Zichy

170 – 1873 – panství rozparcelováno

baron Leopold Popper

hrabě František Ballestrem

do 1937 - firma Akciová společnost pre zužitkovanie dreva v Čadci

1937 – 1946 - drevárská společnost Zelehos

1946 – československý stát.