Horní Slatina

Už v roce 1256 se uvádějí bratři Markvart, Volfram a Albert z rodu Ranožírovců a vzhledem k významu těchto členů rodu lze uvažovat, že šlechtické sídlo v Horní Slatině existovalo již v tomto období. V roce 1358 byla tvrz i ves prodána Bohunkovi z Volfířova. Z trvalejších majitelů na tvrzi sídlili Jan Mléčko z Chotěbudic (1448-1490) a vladykové z Jemničky. Eva z Jemničky prodala ves i s tvrzí v roce 1542 Jindřichu Koňasovi z Vydří, jenž byl pravděpodobně posledním majitelem, který na tvrzi sídlil. Ta se v roce 1589 uvádí už jako pustá. Pozdější majitelé používali k občasnému pobytu zřejmě budovu dvora, která se nacházela severozápadněji v těsném sousedství tvrziště. Ta se po rekonstrukci dochovala dodnes a slouží k soukromému bydlení.

Vlastní tvrziště je po celé západní straně ohraničeno cestou, která kopíruje bývalý okružní příkop, pod nímž terasa, na níž se tvrziště nachází, prudce klesá ke Slatinskému potoku. Vlastní jádro je ještě nepatrně viditelné, pod ním je vyhloubeno novodobější sklepení. Na severu je tvrziště ohraničeno zmíněnou budovou dvora. Východní příkop je zemědělskou činností v podstatě celý setřelý. Na tvrzišti je travní porost a ovocné stromky.