pohled od jihu
© Pavel Zany Komárek 12. 9. 2009
Pravděpodobně během první poloviny 15. století byla na vyvýšenině severovýchodně od města postavena kaple sv. Víta. Zvažovaná existence starší sakrální stavby nebyla archeologickým průzkumem pod kostelní lodí prokázána.
V první stavební fázi šlo o přibližně orientovanou nevelkou stavbu s obdélnou lodí o rozměrech 8,5 x 12,5 metrů krytou polovalbovou střechou, s presbytářem dnes neznámé podoby.
Po založení kláštera bylo zřejmě uvažováno o stavbě zcela nového konventního chámu, nakonec však došlo pouze k rozšíření kaple sv. Víta. Původní presbytář byl zbořen a nahrazen rozměrnějším mírně odsazeným obdélným závěrem o délce cca 10 metrů. Presbytář má trojboké zakončení opatřené odstíněnými diagonálními pilíři, dvojicemi obdobných pilířů byly opatřeny i boky presbytáře. Pilíře dovolují odhadnout, že presbytář byl zaklenut dvěma poli křížové klenby s paprsčitým závěrem, podle některých zdrojů klenba nemusela být dokončena. K severní straně presbytáře přiléhal dnes již neexistující přibližně obdélný přístavek přístupný z exteriéru, výběhy jeho zdí a otisk valené klenby jsou dosud patrné v severní fasádě.
Ve třetí stavební etapě byla zbořena jižní zeď lodi a ta byla rozšířena na téměř dvojnásobnou velikost. Přístavbu ze zdiva odlišné struktury jasně identifikuje svislá spára v polovině západního průčelí. Loď byla rozšířena na jedním polem křížové klenby zaklenutý přibližně čtvercový prostor cca 12 x 11 metrů, ke kterému na jihu přiléhají tři niky s valeně klenutými bočními kaplemi, čtvrtá byla doplněna v koutě mezi lodí a presbytářem.
O podobě klášterních budov nevíme téměř nic. Záchranný archeologický výzkum v posledních letech zachytil pouze základové konstrukce zdi přiléhající na spáru k severnímu průčelí kostela a tří zdí na ní kolmo navazujících, které lze hypoteticky ztotožnit s pozůstatky klášterního ambitu přiléhajícího ke kostelu od severu. Více informací by mohl přinést další výzkum v parčíku severně od kostela.
historie kaple (kostela) a klášteraPodle dochovaných pramenů byl klášter zřízen roku 1455 na žádost jemnické vrchnosti – bratří Albrechta, Hynka a Štěpána z Lichtenburka. Se svolením olomouckého biskupa Bohuše ze Zvole byla budoucímu klášteru předána kaple sv. Víta. Kaple, pozdější kostel, je tedy starší než klášter, k jejímu přesnému stáří se ovšem dostupná literatura nevyjadřuje. Františkánská komunita se těšila velké oblibě okolní šlechty i měšťanů, kteří na něj pamatovali četnými odkazy, klášterní kostel se stal rodovou nekropolí, o čemž svědčí dochovaný náhrobník Půty z Lichtenburka († 1492). Roku 1468 Jemnici obléhalo uherské vojsko Matyáše Korvína, škodám zřejmě neuniknul ani klášter za městem. Po nástupu luteránství přízeň měšťanů i vrchnosti ustala, roku 1529 naopak zakázal Jindřich z Lomnice kázání v klášterním kostele, a když byli v následujících desetiletích protestantskými měšťany z Jemnice vyháněni katolíci, odešli s nimi i františkáni, různé zdroje uvádí opuštění kláštera rozdílně k rokům 1546 či 1558. Roku 1570 daroval císař Maxmilián II. kostel městu pro potřeby zdejší katolické menšiny. Po třicetileté válce se uskutečnil pokus o obnovení kláštera, roku 1673 se jej františkáni znovu ujali, trvale zde však pobýval pouze jeden bratr. Klášteru však nepřál olomoucký biskup Karel II. z Liechtensteina, svou roli sehrála i existence františkánského konventu v nedalekých Dačicích a finanční nesnáze doprovázející obnovu. Roku 1675 řádová kapitula v Jindřichově Hradci rozhodla o zrušení kláštera, který byl 17. září následujícího roku definitivně opuštěn. Zchátralé klášterní budovy byly v následujících letech zbořeny a zůstal pouze kostel. Ten sloužil i nadále k bohoslužbám, v 70. letech 18. století byl stavebně upravován, to však byla jeho labutí píseň – za josefínských reforem byl kostel roku 1785 zrušen. Odsvěcený svatostánek koupila hraběnka Daunová a roku 1790 jej darovala městu Jemnice, v jehož vlastnictví je dodnes..
|
Přihlášení |
