
Na kolonizaci dřívější Nové Vsi ve 13. století se podíleli především osadníci z Rakous, kde byl ve velké oblibě patron novoveského kostela sv. Oldřich. V roce 1353 se po ni psali Šimon a Vojslav a v roce 1390 Petr, který se pak v roce 1405 spolu s bratrem Janem porovnal s matkou Dorotou a jejím manželem Pelhřimem ze Slavětína. Z listiny je zřejmé, že patřili k rodu rakouského původu s příjmením Krokvicar a Házl. Právě Házlové seděli na Nové Vsi až do poloviny 16. století, kdy Janem Házlem vymřeli. Do konce 16. století pravděpodobně hrádek zanikl.
Sídlo mělo rozměry 75 m x 40 m, což ho řadí spíše do kategorie hradů než tvrzí. I když na povrch nevystupuje žádné zdivo, tak z celkové délky trvání hrádku vyplývá jeho spíše kamenné provedení. Na východě byl chráněn prudkým srázem k řece Dyji, ostatní strany zabezpečoval dodnes zachovalý příkop s valem. Ten je ale víceméně srovnán s přilehlým polem. Z archeologicky cenných nálezů se uvádí kromě keramiky především železná ostruha s bodcem.