© Milan Caha 04/2024
Obec Knínice (německy Kinitz, dříve Kynice) je připomínána už roku 1262. Do její historie výrazně zasáhli jezuité, kteří ji od roku 1627 vlastnili. Kromě řady drobných památek je v obci kostel Povýšení sv. Kříže s přilehlou sýpkou, původně pravděpodobně nejstarší jezuitskou rezidencí. V okolí obce je zajímavá netypická křížová cesta zvaná Apoštolská desítka. Obcí projíždějí 3 autobusové linky, 340364, 340365, 340366, spojující ji s Dačicemi, Želetavou a Jemnicí.
Zděná boží muka na čtvercovém půdorysu s hmotově shodnou kaplicí a stanovou střechou. Hranolový dřík je členěn jednoduchou římsou, nesoucí kaplici, která má velikost (výšku) stejnou jakou má dřík. Jak v dříku, tak v kaplici jsou na všech čtyřech stranách mělké niky, dnes ozdobené novodobými obrázky. ...Střecha je kryta taškami a zakončena dvojitým kovovým křížem. Boží muka nejsou památkově chráněná..
Boží mukaJinde se tento typ památky nevyskytuje nebo je velmi vzácný. Boží muka představují sloup, u kterého byl připoután a bičován před svojí popravou Ježíš Kristus. Ač se oblast od oblasti jejich podoba liší, většinou mají tři základní součásti - sokl, dřík a kapličku, čili lucernu. Podle zpracování dříku se dělí na dva typy – sloupkové s dříkem s kruhovým půdorysem a na pilířové, či pilířkové s dříkem s půdorysem trojúhelníku, čtyřúhelníku nebo vzácněji i víceúhelníku. Zvláště na starších božích mukách bývaly znázorňovány předměty, související s Kristovým umučením – hřeby a kladivo, kopí s houbou namočenou do octa, důtky, kleště, kostky (se kterými římští vojáci hráli o jeho šat) apod. Ve 14.–17. století měla nejčastěji formu žulového, vápencového nebo pískovcového sloupu, zakončeného lucernou s křížem na vrcholu. Od období konce baroka až do současnosti vznikala u nás častěji boží muka zděná – z lomového kamene či z cihel, s trojhranným nebo čtyřhranným půdorysem, vzácně i sloupková s kruhovým půdorysem. Existuje také řada přechodných typů, které přecházejí do podoby kříže nebo kapličky..
|
Přihlášení |
