synagoga

125 se nachází na jižním okraji Židovské ulice. Jedná se o jedinečnou stavbu venkovské barokní synagogy z poloviny 18. století. Význam této synagogy podtrhuje i její začlenění do urbanistického komplexu Židovské ulice, který se v Polici dochoval v téměř kompletním stavu. Židovské ghetto mimo vlastní ulice a synagogy tvoří dále vinopalna (č. p. 138), špitál s lázní (č. p. 128) a židovský hřbitov. Nejstarší písemný doklad o židovské obci v Polici je datován příchodem židovských vystěhovalců z Vídně roku 1671. Počátkem 18. století žilo v Polici kolem 40–50 rodin ve 22 domech. Na základě nařízení Karla VI. z prosince 1726, který nařizoval Židům přestěhovat se do zvláštních ulic a čtvrtí vzdálených od katolických hřbitovů a kostelů, postihla tato separace i místní židovské obyvatelstvo. Roku 1728 se muselo vystěhovat z domů na návsi do nově založené Židovské ulice. Hrabě Adam Berchtold nechal jižně pod zámkem vystavět po obou stranách úvozu asi 25 domů. První synagogu si Židé v Polici vystavěli na východní straně návsi. V roce 1728 musela být podle translokačního reskriptu prodána a později byla přestavěna v obytné sídlo. V roce 1730 si nakonec mohla židovská obec v dolní části Židovské ulice vystavět synagogu novou. S největší pravděpodobností se jednalo o dřevěnou stavbu, která v roce 1758 podlehla požáru a teprve poté nechal na svůj náklad rychtář Izák Landesmann vystavět synagogu zděnou. Polickou synagogu vystavěl v letech 1758 až 1759 zednický mistr Matyáš Kirchmayer z Kdousova ve stylu venkovského baroka. Jedná se o přízemní budovu skoro čtvercového půdorysu zaklenutou převýšenou valenou klenbou se sedlovou střechou. Její průčelí zdobil barokní srdcový štít. Při severní straně původně stávala předsíň s mužským vstupem do hlavního sálu a s ženským schodištěm na galerii. V mužské části předsíně se dochovalo torzo kamenného mušlového umyvadla, v ženské části pro změnu hebrejský text s ornamenty z 18. století. Synagoga měla podle průzkumu v roce 1759 v ústředním sále cihlovou podlahu, galerii nesly kamenné sloupy na patkách a její čelo tvořily tři široké arkády. Na hoře ji od mužského sálu oddělovalo dřevěné ostění. Západní průčelí zdobila pravděpodobně dvě segmentová okna pod galerií a jedno uprostřed v západním štítu budovy. Na klenbě lze rozeznat oválné štukové medailony – tři při východním okraji klenby, tři při západním a jeden velký uprostřed, které mohly znázorňovat 6 všedních dnů a šabat nebo Slunce a planety. Sálový prostor osvětloval jeden velký lustr, který tvořil střed celého prostoru, věčné světlo na východní straně sálu a menší lustr nad galerií. Atmosféru celého interiéru dotvářela výmalba s hebrejskými nápisy. Svému účelu synagoga sloužila do počátku 20. století, kdy obec budovu prodala majiteli panství Alfredu Vraždovi hraběti z Kunevaldu. Ten ji roku 1919 daroval místní Jednotě sokolské, která ji adaptovala na tělocvičnu. V roce 2004 převedla Česká obec sokolská budovu Federaci židovských obcí. Její zástupci a zástupci brněnské židovské obce a nadačního fondu Zecher provedli spolu s přizvanými památkáři nejprve v letech 2004–2005 stavebně historický průzkum. V roce 2006–2007 byl vypracován projekt na obnovu synagogy do původního stavu z roku 1759. Od roku 2013 je synagoga chráněna jako kulturní památka České republiky. Dílčí opravy budovy probíhaly už od roku 2012. Na konci roku 2015 měla být dokončena základní rekonstrukce. V interiéru synagogy měla připravovaná expozice nabízet zmapování života židů na venkově a historii židovského obyvatelstva v Polici a okolí. Rekonstrukce synagogy však tehdy nebyla započata a byla odložena. Federace židovských obcí, v rámci jejíhož projektu měla rekonstrukce proběhnout, musela celý grant ve výši 150 milionů Kč vrátit. Synagoga byla rekonstruována až v roce 2020 a slavnostně otevřena v červenci téhož roku. Synagoga stojí asi 400 m jihovýchodně od návsi, uprostřed bývalé židovské čtvrti, v oddělené řadové skladbě domů, jednorázově postavených za přemístění židů v letech 1728–1729. Svatostánek je orientován podle zvyklostí přesně k východu, z tohoto důvodu je budova mírně odkloněna od uliční čáry. Jedná se o přízemní halovou stavbu téměř čtvercového půdorysu. Fasády synagogy jsou prosté, východní uliční průčelí určuje trojúhelný zakřivený štít symetricky řešený ve stylu venkovského baroka. Sál synagogy je zaklenut převýšenou valenou klenbou, kterou zpevňují dva široké klenebné pasy. Původní dispozice stavby zůstala přes pozdější úpravy v průběhu 20. století zachována. Synagoga byla při celkové obnově probíhající v letech 2012–2020 zbavena nevhodných novodobých stavebních zásahů. Ze severní strany k synagoze přiléhá komunikační trakt, který byl zbořen na počátku 21. století a následně vystavěn během rekonstrukce. Ještě před rehabilitací interiéru v roce 2012 byly dobře patrné veškeré určující prvky synagogální architektury: v půdorysu severní předsíň s odděleným mužským a ženským vstupem, z otisků a částí konstrukcí dobře čitelná ženská galerie v západní části interiéru, oválné řečniště uprostřed hlavního sálu a původní stupně ke svatostánku při východní stěně. Dochovala se také původní cihelná podlaha, její úroveň je dnes přibližně 110 cm pod úrovní okolního terénu. Nález zbytků základu centrálního řečniště ve vrstvě historické podlahy umožnil její rekonstrukci, která je analogicky odvozena od podobných, jinde řídce zachovaných prvků. Podobně podle nálezů kamenných patek sloupů při západní stěně interiéru bylo možno rekonstruovat ženskou galerii v hodnověrné podobě. Původní výmalbu s hebrejskými liturgickými texty překryla mladší modrá výmalba, pravděpodobně se zlatožlutými hvězdičkami. Při obnově byly nástěnné malby a štukové dekory vráceny do mladší iluzivní podoby. Rehabilitaci prodělal také zazděný kamenný portál mezi předsíňkou a sálem a kamenné rituální umyvadlo (kioru). Při obnově byl navrácen tvar a velikost všem okenním otvorům. Východní průčelí bylo v minulosti necitlivě osazeno třemi trojdílnými okny (místo dvou segmentově zaklenutých původně ještě s barevnými vitrážemi) a v ose dřevěnými dveřmi (dnes zazděny). Znak Sokola ve štítu nahradilo okno. Střecha objektu je sedlová, krytá bobrovkami. Synagoga je nyní přístupná veřejnosti po předchozí dohodě podle instrukcí uvedených u vchodu..