© Ivo Rozehnal 08/2020
Dačice byly v 16. století centrem rozsáhlého panství Krajířů z Krajku, šlechtického rodu pocházejícího z Korutan. Ti zde nejprve nechali postavit tzv. Starý zámek (dnes sídlo Městského úřadu), renesanční stavbu s cimbuřím, která byla dokončena v roce 1579. Nový zámek rovněž v renesančním slohu postavil pro Oldřicha Krajíře (+ 1600) italský stavitel Francesco Garof de Bison. V roce 1591 je v dačických domovních knihách uváděn jako novostavba. Je pravděpodobné, že zadní a boční křídla zámku byla připojena či výrazně přestavěna až po roce 1610 za Viléma Dubského z Třebomyslic. Nemůžeme vyloučit ani podíl Lva Buriana Berky z Dubé, který zkonfiskovaný majetek koupil v roce
1622. Další majitelé, Fürstenberkové ani Václav Vojtěch z Vrbna a Bruntálu, po sobě nezanechali výraznější stopu. Teprve Heinrich Karl hrabě z Osteinu (1693-1742), který panství koupil v roce 1728, nechal renesanční zámek přestavět barokně a nově zařídit. Architekt Francesco Camelli navrhl úpravu zámecké věže a dal zazdít renesanční arkádové oblouky na nádvoří. Autorem nedochované sochařské výzdoby byl dačický sochař Sebald Kölbl. V roce 1809 přešel zámek dědictvím na šlechtický rod Dalbergů, pocházející z horního Porýní. Karl Anton Maximilian z Dalbergu (1792-1859) byl iniciátorem empirové úpravy průčelí zámku, kterou byl pověřen vídeňský architekt Riedl. Dominantou průčelí se stal středový rizalit s dvěma pilastry a trojúhelníkovým štítem. Ve 30. letech 19. století byly v empírovém duchu upraveny architektem J. Schlepsem také interiéry v prvním poschodí reprezentačního křídla a zejména schodiště, které je vynikající ukázkou empírové architektury u nás. Poslední úpravy za Friedricha z Dalbergu (1863-1914) v roce 1909 změnily vzhled nádvoří. Při výměně oken na chodbách byla odkryta původní renesanční arkáda, arkádové oblouky byly zaskleny a naproti nad průjezdem jižního křídla byla vybudována novobarokní kaple podle projektu vídeňského architekta Hanse Prutschera. Stejný architekt navrhl také interiér pozdně secesní knihovny. Po smrti Johanna z Dalbergu (1909-1940) se stal zámek nakrátko majetkem rodu Salm-Salm, v roce 1945 však byl zestátněn a zpřístupněn veřejnosti. Rekonstrukce fasád, hospodářského křídla, nádvoří a vstupu do zámku v letech 1990-1996 zhodnotila dačický Nový zámek pro současnost. Zámek tak skýtá návštěvníkům možnost kulturního zážitku prohlídkou jeho interiérů, prohlídkou expozice a výstav Městského muzea, které sídlí nově v ižním křídle, nebo možnost odpočinku na nádvoří či procházky v zámeckém parku. Za letních večerů ožívá nádvoří také koncerty a divadelními představeními.
Oldřich Krajíř († 1600) se nespokojil s dosavadní sídlem, které dostalo název starý zámek, a vybudoval na Horním náměstí koncem 16. století nový zámek. Ten si přes pozdější úpravy dodnes zachoval původní podobu jak v dispozici, tak zčásti i ve výstavbě, především v severním křídle s arkádami na nádvorní straně. ...V literatuře byl vysloven názor, že autorem této pozdně renesanční stavby byl Ital Francesco Garof de Bison, který v téže době stavěl věž městského kostela v Dačicích. Kolem zámku byla vybudována renesanční zahrada. Sestra zemřelého Oldřich Krajíře, Kateřina, prodala v r. 1610 panství za 106 000 zl. moravských Vilému Dubskému z Třebomyslic, který hrál za stavovského povstání
v l. 1618 - 1620 velmi obojetnou úlohu. Když došlo k potrestání účastníků povstání, líčil zvláštním přípisem císaři svoji oddanost habsburskému rodu. Mimo jiné připomínal, jak v r. 1570 doprovázel arcivévodkyni k její svatbě s králem francouzským Karlem IX. do Paříže. Přesto mu bylo dačické panství, kde tehdy převládalo vysoce režijní hospodářství, pro účast na stavovském povstání zkonfiskováno. Dne 8. listopadu 1622 prodala královská komora dačické panství se slevou Lvu Burianovi Berkovi z Dubé a z Lipé .Dědicem se stal jeho syn Matyáš Ferdinand, jímž v r. 1644 vymřela rodová větev; zámek se statkem přešel na Ladislava Berku z mladší berkovské větve. Avšak matka Matyáše Ferdinanda Berky Františka Hypolita, rozená Fürstenberková, s rozhodnutím nesouhlasila († 26. října 1655) a odkázala je synovci Bedřichu Fürstenberkovi; tím vznikl mezi Berky a Fürstenberky rodový spor, který trval přes 70. let. Zámek s panstvím byl v držení Fürstenberků až do r. 1714, kdy Berkové spor vyhráli. V r. 1706 zemřel poslední mužský potomek rodu Berků František Antonín, který odkázal panství své sestře Rosalii, provdané za Viléma Leopolda Kinského. Na základě soudního rozhodnutí získal v r. 1714 Dačice její nevlastní syn (poněvadž neměla žádné potomky) Václav Vojtěch z Vrbna a Bruntálu, od něhož je v r. 1728 koupil za 426 000 zl. Jindřech Karel z Osteina. Po dvojím požáru v l. 1645 a 1721 byl zámek v l. 1732 - 1733 přestavěn v barokním slohu. Úpravy, které zasáhly jak interiér, tak exteriér, prováděl v Dačicích usazený stavitel Francesco Cameli. Barokní podobu zámku lze dnes, kromě věže, studovat pouze na starých vyobrazeních
V r. 1804 získal zámek i panství Fridrich Karel z Dalberku. Dalberkové pocházeli ze starobylého říšského rodu, vybaveného zvláštními privilegii. Tomu měl odpovídat i zámek, který byl v r. 1816 přebudován podle návrhu stavitele Riedla v duchu módního empíru. V r. 1818 byl vybudován i anglický park. I po úpravě však zůstaly zachovány četné předchozí prvky zámku; tak z renesanční stavby byla ponechána půlkruhová arkáda s toskánskými sloupy, lodžie v přízemí a v prvním patře severního křídla, v přízemí severního křídla renesanční sály; z barokní doby i nadále slouží strážní věž a některé menší části. V empíru bylo především upraveno průčelí zámku, formy oken a římsa probíhající mezi přízemím a prvním patrem. Zahradní průčelí má nad prvním patrem ještě polopatro a nad středem hranolovou barokní věž. Vnější architektura byla obohacena úpravou v l. 1831-1832 podle návrhu vídeňského architekta J. Schlepse; střed hlavního průčelí byl vyzdoben mohutnými pilastry, které nesou trojboký štít. Také interiér byl nově upraven, ať už šlo o nástropní sloupy, zrcadlový sál, vyvážené řešení hlavního schodiště, svislé členění chodbových stěn pilíři, jejichž korintské hlavice podepřely renesanční klenbu. Největší důraz byl položen na hlavní zrcadlový sál s dobovou nástropní malbou. Celou úpravu zámku charakterizuje jednotnost a souhra. Drahocenný interiér dačického zámku dodnes prozrazuje vytříbený vkus a umělecké cítění posledního mohučského kancléře a kurfiřta i řezenského arcibiskupa Karla Antonína Dalberka
(1744 - 1817), patřícího ke Goethovu a Wielandovu okruhu přátel. Dačice jsou příkladem venkovského empírového sídla, které se ve svém interiéru chlubilo elegancí vídeňských sálů. Dalberkové byli majiteli zámku až do r. 1945. Dnes spravuje zámek Státní památková péče v Brně. Bylo v něm vybudováno muzeum empírových forem mobiliáře, obrazů, plastik, soustředěných sem z celé západní Moravy.
V Dačicích ve Starém zámku, prý kdysi sídlili templáři. Kamenná ruka zazděná někde ve sklepení, ukazuje na místo ukrytého pokladu. ...U staré školy zase vycházel podivný velký černý muž z otevřené země. Choval se podivně - rychle svlékl černé šaty, oblékl hnědé a odešel na Horní náměstí. Proč to dělal se neví. Konec všemu učinil věžník jménem Papež. Ten svlečené šaty sebral a ukryl ve věži. Když se na něj přízrak sápal, Papež rychle odzvonil půlnoc. V tom okamžiku se mrtvý rozpadl v prach a byl vysvobozen..
|
Přihlášení |
