Slavětín

Starší gotické pozůstatky tvrze stojí v severozápadním nároží poplužního dvora, kde se nachází dva „kopečky“ obsahující sklepení. Tyto sklepy jsou podle stavebního stylu očividně starší než sklep v renesanční budově. Dál na západ se budova nepravidelně lomila. V jižní části by bylo možno odkrýt základy zde kdysi stojících budov. Západní část zcela zmizela..

V roce 1371 se uvádí Štěpán Weisbeck ze Slavětic (pravděpodobně syn výše jmenovaného Štěpána) s manželkou Radoslavou. V roce 1385 byl spolčen s Pavlem z Ayzenreichu a s Heslinem z Baumgartenu. Pravděpodobně Štěpán nechal postavit tvrz ve Slavětíně. V roce 1405 si ponechává ves Pelhřim ze Slavětína, v rámci vyrovnání se syny své ženy z prvního manželství a jim postupuje vsi Krokvice a Novou ves. První písemná zmínka o tvrzi je až z roku 1407. V roce 1298 se uvádí Kojiš ze Slavětína a jeho potomci Slavětín drželi do poloviny 15. století. V roce 1464 Eliška ze Slavětína přepisuje ves s tvrzí na bratry Mareše a Hanuše Házly z Nové vsi a jejich rod vlastnil panství do roku 1569. Existující tvrz je ještě zmíněna za Kořenských z Terešova, kteří jí prodali v roce 1600 Hanuši Ludvíkovi Krokvicarovi z Nové vsi, který panství přidal ke statku Písečné. Tím ztratila tvrz svoji sídelní funkci a stala se součástí dvora. Hanušovi Krokvicarovi z Nové vsi byl statek zkonfiskován za účast na stavovském povstání a prodán císařskému důstojníkovi Hanibalu ze Schaumburku. V roce 1696 byl i tento statek spojen Heisslerem z Heitersheimu s blízkými Uherčicemi. Další majitelé panství byli Hartigové a po nich Collaltové, kterým patřil až do 20. století. Ještě mapa stabilního katastru z roku 1824 ji zachycuje v plném rozsahu čtyřkřídlé stavby kolem nádvoří, zánik byl asi postupný, ale většinou proběhl ještě v 19. století. Zbylé stavení byla upravena k obytným účelům až ve 20. století..