klášter kapucínů s kostelem sv. Vavřince a loretou

Kníže nechal pořídit přesný nárys Svaté chýše a po dokončení klášteru s kostelem sv. Vavřince byla zahájena stavba věrné kopie Svatého domu v doběm kdy opatem kláštera byl páter Egidius. Stavitelem byl Lukáš Hildebrandt a nad stavbou dohlížel knížecí správce Ferdinand Ehrenfeld z Ehrenfalu. Sochařská výzdoba je dílem J.F.Binera - 10 soch Sibyl a 10 soch starozákonných proroků. Později dal kníže Josef Václav Lichtenstein kolem kaple postavit ambity s 12 zastaveními křížové cesty. Celý areál pak byl dokončen stavbou vstupního jednopatrového křídla se čtyřhranou věží v roce 1754. Již od roku 1704 byla kaple cílem poutníků ze širokého okolí. Tato poutní tradice skončila kolem roku 1900, neboť byla zastíněna novým poutním místem, kterým se stal nedaleký Filipov..

Stavba kláštera proběhla v letech 1683–86 v typických jednoduchých formách, pro řád obvyklých. Anton Florian von Liechtenstein působil jako císařský vyslanec u papežského dvora. Roku 1691 navštívil italské Loreto, kde se nachází údajná pravá svatá chýše, tedy domek, kde se narodila Panna Maria, vyrůstal Kristus a zemřel svatý Josef. Stavba měla být přenesena ze Svaté země do Italie anděly. Kníže se rozhodl, že obdobný areál zřídí i v Rumburku. Východně od kláštera na vysušené bažině začala stavba položením základního kamene 9. 4. 1704, vysvěcení se konalo 15. 9. 1707. Zřízena byla pouze Svatá chýše (Santa casa), prozatím obklopená jen provisorním dřevěným plotem. Projekt ambitu s internátem chórových zpěváků vypracoval Johann Lucas von Hildebrandt jako elipsu s velkolepým patrovým průčelím. Návrh byl pro svou náročnost zamítnut, architekt ho přepracoval roku 1711. Stavba však začala až roku 1743 a táhla se 12 let, kdy bylo dostavěno severní hlavní průčelí se vstupní věží. Poslední částí komplexu pak byla kaple Svatých schodů, připojená k jižnímu ambitu v letech 1768–70. Roku 1808 přišla Svatá chýše o původní atikovou balustrádu, sochy z ní byly přemístěny před hlavní průčelí. Zchátralá loreta s ambitem byly opraveny v letech 1896–98. Kapucíni působili v klášteře až do násilného rozehnání mužských řádů v komunistickém Československu roku 1950. Areál pak zůstal v podstatě prázdný a s minimálním využitím, což se rychle projevilo na jeho stavu. Od poloviny 70. let probíhala úprava kláštera na knihovnu, dokončená až téměř o 20 let později. Počátkem 90. let 20. století lze rovněž datovat rozsáhlou obnovu lorety a ambitů, která se musela vypořádat se statickými problémy, vzniklými provozem těžkých vozidel na okolních komunikacích i rozpadem původního odvodnění. Opravy probíhají dodnes restaurováním fresek a zachovalých částí mobiliáře..

převézt do Itálie papež. Svatá chýše se brzy po smrti Panny Marie stala uctívanou relikvií; byla však hodně poničena po vpádu Saracénů do Palestiny. Od 16. do 18. stol. se budování napodobenin Svaté chýše, označovaných jako lorety, šířilo v katolických zemích Evropy. V pobělohorské době souviselo zakládání kaplí také se snahou o posílení mariánského kultu. Většina loret na českém území vychází ze vzoru úpravy Svaté chýše v Loretu ital. arch. Donata Bramanteho - v čelní stěně je malé okno, v podélných stěnách vedle sebe jsou dva vchody a vnější stěny bývají ozdobeny reliéfy s výjevy z loretánské legendy. Mnoho loret ale zůstalo i bez výzdoby, pouze ve strohé podobě. Některé kaple mají uměle vytvořenou trhlinu, kde jsou někdy i uvolněné cihly. Tato úprava odkazuje na legendu, podle které do Svaté chýše v Loretu uhodil blesk, ale místa na kterých byla namalována Panna Maria zůstala nepoškozena.