kostel sv. Jiří

Zdánlivě nevýrazná obdélná loď kostela s jednoduchou fasádou členěnou reliéfními sloupy (s několika okny a bočními vchody) je zakončena kruhovou kaplí s kuželovitou střechou téměř orientálního tvaru. Štíhlá hranolová věž v průčelí je opatřena hodinami a vkusnou lucernou nad hlavním vchodem. Dlouhá loď začínající věží a ukončená výrazným kruhovým kněžištěm dává kostelu zvláštní výraz, který je ovšem viditelný jen z několika úhlů v obci a částečně krytý vzrostlým stromem a současnou zástavbou. U kostela je novější kříž a tragiku 1. světové války připomíná pomník padlým občanům v podobě sochy sv. Václava. Po stranách podstavce jsou vytesány zajímavé reliéfy dobových pušek (s fotografiemi padlých). Pomník padlému synovi statkáře z Mor. Prus je i na ploše bývalého hřbitova a tvoří jej socha sv. Josefa s jezulátkem z roku 1921..

Takže počátek obce se v současnosti hledá až ve 14. století, kdy se v zápisu v zemských deskách v roce 1349 uvádí, že díl vsi (polnosti, dvůr a mlýn) držel Nedvídek z Voděrad a další části majetku v obci vlastnili bratři Jakub Konček, Janek, Ctibor a Janáč z Prus. Ves byla takto rozdrobena až do roku 1391 kdy Myslibor z Radovestic vstoupil ve spolek s dalšími majiteli – pány z Melic (dcera Jakuba Končeka se stala i ženou Vojtěcha z Melic). V Moravských Prusech ve středověku stálo panské sídlo – podle všeho kamenná tvrz na severovýchodním okraji obce. Roku 1591 byla však už pustá. Existence tvrze jen podtrhuje ekonomický význam Moravských Prus na okraji úrodné Hané. Roku 1631 se ves dostává do majetku bohatých Kouniců a je od této doby spojena s osudy panství Slavkov u Brna. Roku 1964 byly Moravské Prusy sloučeny se sousedními Boškůvkami a společně tvoří obec „Prusy – Boškůvky“. Kostel sv. Jiří v Moravských Prusech se v pramenech poprvé připomíná roku 1384, kdy zde byl farářem Rudolt, bratr majitele dílu Prus – Myslibora z Radovestic, který věnoval kostelu nějaký majetek. Takže roku 1392 zde mohla stát i fara. Kostel se připomíná dále roku 1674 jako farní. Ovšem roku 1700 zcela vyhořel a bohatí Kounicové rozhodli o stržení jeho zřícenin a stavbě nového – vrcholně barokního kostela. Projektoval jej věhlasný italský architekt Domenico Martinelli (považovaný za autora, který přinesl vrcholné baroko do střední Evropy) a to nikoli náhodou. Domenico Martinelli (narozen 30. 11. 1650 v Lucce a zemřel 11. 9. 1718 tamtéž) byl kněz. Studoval architekturu v prestižní římské Academii di San Lucca, kde později působil jako význačný pedagog. Pracoval pro polského krále Jana III. Sobieskeho, anglického krále Viléma III. Oranžského, německého kurfiřta Johanna Wilhelma Falckého, kurfiřta Lothara Franze von Schönborn z Mohuče či pro Lichtenštejny. Projektoval nejen v Itálii, Polsku, Anglii a Německu, ale dostal se i do Vídně, Prahy a na Moravu, kde nám zanechal nejvíce stop (kostely v Rousínově, Letonicích, Bzenci, zámky ve Valticích či Miloticích nebo realizovaný projekt Panského domu v Uherském Brodě). Stal se přítelem na cestách Dominika Ondřeje Kounice a vychovatelem jeho synů. Ten jej pozval na své panství ve Slavkově u Brna a pověřil ho úkolem přestavět jeho zámek na honosnou a monumentální barokní rezidenci, ke které dodnes proudí davy turistů. Jak jsme již uvedli, roku 1700 vyhořel na slavkovském panství kostel sv. Jiří v Moravských Prusech a tak Dominik O. Kounic pověřil Martinelliho projektováním i stavby zdejšího nového kostela. Kostel byl ovšem definitivně hotov až kolem roku 1733, kdy byl Martinelli už mrtev. Díky této shodě náhod mají obyvatelé Moravských Prus ve své obci barokní perlu od geniálního architekta evropského formátu – jedno z jeho posledních děl..