© Luděk Vláčil, 12/2014
V Tasově stával kostel již od první poloviny 13. století. Nejprve šlo o rotundu sv. Jiří při šlechtickém dvorci, která byla zřejmě kolem poloviny 13. století nahrazena stejně zasvěceným větším obdélným kostelem s pravoúhlým kněžištěm.
Někdy po polovině 14. století přestal kostel coby sídelní svatyně rozsáhlého děkanátu kapacitně dostačovat a proto byla jihozápadně od něj postavena nová vrcholně gotická svatyně zasvěcená sv. Petru a Pavlovi. Ve druhé polovině 15. století byl kostel obehnán hradbou s branskou věží přeměněnou na přelomu 15. a 16. století ve zvonici.
V letech 1728-30 byl hrabětem Josefem Paarem kostel barokně rozšířen do dnešní podoby. Zvonici v ohradní zdi nahradila nová věž v průčelí kostela. V rámci této přestavby byl dávno opuštěný kostel sv. Jiří upraven na faru.
Z gotické fáze kostela sv. Petra a Pavla se dochoval polygonální presbytář, který byl začleněn do novostavby a barokně upraven. Jeho gotická okna byla zazděna a gotická klenba nahrazena klenbou valenou. V barokní věži jsou zvony z let 1483 a 1763, na její fasádě se nacházejí dvě kamenné sochy sv. Petra a sv. Pavla, 3,25 m vysoké.
