© Milan Caha 05/2011
Kolomazné kameny jsou ploché kruhové nebo oválné balvany, v tomto případě žulové, s mírným spádem k otvoru uprostřed. Usazen je na mezi, doplněn menším taráskem. Pod kamenem je dutina, kam se pod otvor zasouvala nádoba zachytávající kapalné produkty destilace. Používaly se také přirozené mísy na kamenech v terénu vysekáním odtokové drážky. Kolomazné kameny se dochovaly na řadě míst v Česku, například v Českém lese, na Třebíčsku, Jihlavsku nebo na Ašsku. V zahraničí je pak najdeme v Bavorsku, Sasku nebo Rakousku. Jak kolomazné kameny fungovaly, najdete vysvětlené např v Kadera Jiří (2011): Poster "Kolomazný kámen - dehtářství a kolomaznictví", prezentace k praktické ukázce výroby dehtu na kolomazném kameni, Den Českého lesa 2011, 18. 6. 2001, Zlatý Potok: https://4a68b70130.cbaul-cdnwnd.com/a36892e66c8a266af4eb202e4e4fca75/200000103-9586796804/Kolomaz.jpg
Kolomaz byla látka, která se používala k mazání dřevěných náprav vozů. Jednalo se o směs dehtu a tuku. Dehet vznikal jako vedlejší produkt při výrobě dřevěného uhlí nebo cíleně ve speciálních kolomazných pecích a na kolomazných kamenech. Surovinou bylo borovicové dřevo – pařezy a polena - bohaté na pryskyřici. Dřevo bylo zahříváno bez přístupu vzduchu, dolů do připravené nádoby odkapávala dehtová hmota. Tuk byl používán různý, často i nekvalitní ze zdechlin. Kolomaz si pro svou potřebu často vyráběli sedláci sami. Používána byla do 19. století, kdy docházelo v širší míře k nahrazení dřevěných náprav kovovými, které vyžadovaly jiný typ maziva.
|
Přihlášení |
