
Obec Kamenná (německy Kamena, Kamenitz) se nachází asi 15 km severovýchodně od Třebíče mezi Velkým Meziříčím a Náměští nad Oslavou. Prochází jí silnice II/390 z Tasova do Budišova. Přímo obcí prochází žlutě značená turistická trasa, v jejím okolí jsou trasy značeny modře a zeleně. V obci a jejím okolí je řada drobných památek, série skulptur na téma významných astronomických bodů v průběhu roku – slunovratů a rovnodenností a taky řada malebných žulových skalek a balvanů (např. Čertův kámen, Čertova ruka, Pohanské obětiště). Ke kolomaznému kameni nevede žádná cesta, leží na východ od obce. Místo je nejlépe dohledatelné pomocí GPS.
Používaly se také přirozené mísy na kamenech v terénu vysekáním odtokové drážky. Kolomazné kameny se dochovaly na řadě míst v Česku, například v Českém lese, na Třebíčsku, Jihlavsku nebo na Ašsku. V zahraničí je pak najdeme v Bavorsku, Sasku nebo Rakousku. Jak kolomazné kameny fungovaly, najdete vysvětlené např v Kadera Jiří (2011): Poster "Kolomazný kámen - dehtářství a kolomaznictví", prezentace k praktické ukázce výroby dehtu na kolomazném kameni, Den Českého lesa 2011, 18. 6. 2001, Zlatý Potok: https://4a68b70130.cbaul-cdnwnd.com/a36892e66c8a266af4eb202e4e4fca75/200000103-9586796804/Kolomaz.jpg.
Dehet vznikal jako vedlejší produkt při výrobě dřevěného uhlí nebo cíleně ve speciálních kolomazných pecích a na kolomazných kamenech. Surovinou bylo borovicové dřevo – pařezy a polena - bohaté na pryskyřici. Dřevo bylo zahříváno bez přístupu vzduchu, dolů do připravené nádoby odkapávala dehtová hmota. Tuk byl používán různý, často i nekvalitní ze zdechlin. Kolomaz si pro svou potřebu často vyráběli sedláci sami. Používána byla do 19. století, kdy docházelo v širší míře k nahrazení dřevěných náprav kovovými, které vyžadovaly jiný typ maziva..