
Vila je trojkřídlá patrová stavba na půdorysu ve tvaru Y, k jihu se rozevírající širokým průčelím dvojicí obytných křídel. V přední části průčelí je půlkruhová terasa v podobě rondelu. Jižní fasáda má sedm okenních os tvořených malými okny s okenicemi a spolu s nárožními věžemi navozuje dojem starobylého sídla. Vila má vysokou zvalbenou střechu s vikýři, krytou břidlicí. Její krovy vyrobily Vítkovické železárny. K vile náleží další stavby, zejména budova s garáží, bytem řidiče a studeným skleníkem, který byl později přestavěn na saunu. Celý areál včetně zařízení je pojat v jednotném duchu ve stylu art deco.
Na zakoupeném pozemku od hraběte Harracha si v roce 1929 nechal Julius Spitzer, obchodní ředitel Vítkovického horního a hutního těžířstva, postavit rodinnou vilu. Stavbu podle projektu vídeňského architekta Gustava Schölera provedla místní rýmařovská firma Rudolfa Schuberta. Interiér Spitzerovy vily vyzdobil v duchu art deco architekt a malíř František Kysela. Štukovou výzdobu provedl Simon Novák z Přívozu. Stavba byla ovlivněna historickou architekturou a uměleckými proudy dvacátých let 20. století. Okrasnou zahradu kolem vily navrhl Friedrich Henne. Stavba byla dokončena v roce 1930 a rodině sloužila až do roku 1944, kdy byl Julius Spitzer pro svůj židovský původ deportován do koncentračního tábora. Poté byla využívána nacisty jako rekreační středisko. Po skončení války a návratu Julia Spitzera sloužila vila Spitzerovým až do jeho smrti v roce 1959, kdy byla jeho manželce Josefíně zabavena státem. Od té doby vilu zpravoval Krajský… číst dále