© Milan Caha 02/2022
Velké Meziříčí (německy Groß Meseritsch) je město s dlouhou a dramatickou historií. První věrohodná písemná zmínka o městě je z roku 1281, kdy se uvádí Znata z Meziříčí. Turistům nabízí velké množství památek – je zde zámek, několik kostelů, relativně dobře zachovalá židovská čtvrť se dvěma dobře dochovanými synagogami. Město nabízí dvě muzea ale i příležitostí k dalšímu kulturnímu vyžití nebo ke sportování. Dopravně je výborně dostupné jak veřejnou dopravou (město obsluhuje řada autobusových linek, prochází jím železniční trať, ve městě funguje MHD) ale i individuální dopravou (leží na dálnici D1, silnice II. třídy město spojují například s Třebíčí, Křižanovem, Velkou Bíteší). Městem prochází červeně a modře značená turistická trasa, několik cyklistických tras a několik naučných stezek.
Pietní místo najdete v severní části hřbitova na Karlově. Jsou zde pochováni jak popravení povstalci, tak oběti náletu sovětských letadel 9. května 1945 (včetně dvou rudoarmějců).
Velkomeziříčská tragédieTen tuto zprávu potvrdil a starosta vyhlásil místním rozhlasem úřední povolení vyvěsit československé vlajky. Občané města se začali shromažďovat na náměstí, v městě se začaly šířit zprávy o povstání. Z ilegality po šesti letech vystupuje komunistický odbojář Jindřich Nováček, aby se postavil do čela nově ustanoveného Revoluční okresní národní výboru (RONV), který řídili společně s velitelem nekomunistického odboje na Meziříčsku, Miroslavem Vetiškou. Nováček k tomuto kroku přistoupil pod tíhou stranické disciplíny, ale se značnou nechutí. Považoval povstání za ukvapený a neuvážený čin. Zástupci vedení města v čele se starostu Jelínkem odpoledne jednali s místním velením německé armády a policie a dojednali příměří. RONV, pod ochranou Vetiškových ozbrojenců, se mezi tím schází na radnici, nicméně ještě v době vyjednávání je Vetiška varován před možnou intervencí německých jednotek z okolí města. Velitel odbojové skupiny, pod kterou Vetiška patřil, kapitán Karel Štainer-Veselý, dokonce rozkázal stažení ozbrojených povstalců do okolních vesnic. Kolem desáté večerní dorazily od Velké Bíteše jednotky wehrmachtu pod velením poručíka Waltera Ostendorfa, který měl rozkaz povstání potlačit. Do zajetí Němcům padlo na radnici asi 70 revolucionářů, počet zajatců se ale dále zvyšoval, neboť němečtí vojáci zatýkali všechny, které zastihli v centru města. Už v noci na 7. května začaly kruté výslechy vedené příslušníky gestapa. Vyslechnuto bylo celkem asi sto osob, dvacítka z nich byla nakonec propuštěna. Výslech nepřežil jeden vyslýchaný, pravděpodobně devatenáctiletý student Jiří Gretz. 55 odbojářů bylo v průběhu 7.5. popraveno na březích místních řek, 41 z nich v Nesměřském údolí a 14 v Balinském údolí. Jindřich Nováček byl 7. května večer oběšen na sloupu uličního osvětlení uprostřed náměstí. Poslední tři zajatce popravili nacisté 8. května, těsně před svým útěkem z města. Ani to však nebyl úplný konec tragédie. 9. května, ve chvíli když už v Meziříčí byla Rudá armáda, bylo město bombardováno sovětskými letadly. Zabity byly na tři desítky civilistů a dva vojáci Rudé armády. Společný pohřeb všech obětí proběhl na hřbitově na Karlově v neděli 13. května. Oběti tragedie připomíná celkem 9 pomníků a pamětních desek, nejstarší již z roku 1946..
|
Přihlášení |
